Není hybrid jako hybrid. Jsou mezi nimi mnohem větší rozdíly, než si myslíte

V útrobách moderních automobilů můžeme najít hned několik druhů pohonných jednotek. Mezi ty nejrozšířenější patří zážehové motory spalující benzín a vznětové konzumující naftu. Čím dál častěji se ale na trhu setkáváme s takzvanými elektrifikovanými agregáty, které k přeměně energie na pohyb nevyužívají pouze fosilní paliva, ale i elektřinu.

Nicméně elektrifikace je v automobilovém světě široký pojem, který pod sebou ukrývá mnoho technologických prvků s různými schopnostmi. 

Začneme tím nejzákladnějším hybridem nesoucím pojmenování „micro“. Jedná se o druh elektrifikace, kterým je vybaven každý moderní vůz se systémem Start/Stop. V praxi to vypadá tak, že systém napojený na 12V baterii vypíná při každém zastavení auta motor a v případě potřeby ho znovu aktivuje. Tím pochopitelně snižuje spotřebu paliva i škodlivé látky unikající do ovzduší. Pokud jste ale o micro-hybridu nikdy neslyšeli, není se čemu divit.

V dnešní době se jedná o tak běžnou věc, že se s ní automobilky už ani nechlubí.

2.) Mild-hybrid 

V posledních letech se kvůli výrazně vyšším nárokům na snižování emisí začaly zavádět takzvané Mild-hybridy. V tomto případě jde o systém, který v sobě nejčastěji ukrývá 48V akumulátor a malý elektromotor. Ten je často součástí převodovky a pro spalovací motor pracuje jako sluha. Nedokáže tedy vlastní silou rozpohybovat kola, ale pomáhá například při rozjíždění.

Mild-hybrid nalezneme ve vozidlech různých značek. Hojně ho využívá například Hyundai, Kia nebo koncern Volkswagen. Najdeme ho ale také v útrobách sportovních modelů Audi či Mercedes-AMG.

3.) Full-hybrid

Full-hybrid je nejstarší a nejrozšířenější druh hybridu. První vůz s touto technologií představila Toyota už v roce 1997 u modelu Prius. V dnešní době tuto technologii využívá mnoho dalších automobilek, mezi které patří třeba Hyundai, Kia, Renault, Honda či Lexus. 

Full-hybrid k pohonu využívá elektrický i spalovací motor současně, čímž zvyšuje výkon a optimalizuje spotřebu paliva. Většina hybridů tohoto typu to má tak, že pod přední kapotou schovává benzínový agregát společně s elektromotorem, který čerpá energii z malého akumulátor o kapacitě 1 až 2 kWh. To sice není závratné číslo, ale autu to dává možnost ujet zhruba 3 až 5 kilometrů čistě na elektřinu. 

Nicméně největší dominantou full-hybridu není jeho elektrický dojezd, ale schopnost kombinovat oba pohony co nejefektivněji. Řídící jednotka vozu podle aktuální situace vyhodnocuje, zda pojede na elektřinu nebo benzín. Při jízdě na spalovací motor či při brzdění se akumulátor nabíjí a shromažďuje energii do zásoby. Tu pak hybrid prostřednictvím elektromotoru využije například ve městě.

4.) Plug-in hybrid

Králem mezi hybridy je takzvaný plug-in hybrid, který dnes nabízí v podstatě každá automobilka. Funguje velice podobně jako full-hybrid, ale disponuje výrazně větší baterií a výkonnějším elektromotorem. Díky tomu dokáže čistě na elektřinu ujet v průměru 50 kilometrů a bez pomoci spalovacího motoru se obejde i při vyšších rychlostech. 

Největší rozdíl mezi full-hybridem a plug-in hybridem je ve způsobu dobíjení. Zatímco full-hybrid se nabíjí pouze rekuperací kinetické energie, plug-in hybrid je možné nabíjet prostřednictvím externího zdroje (nabíjecí stanicí či domácí zásuvkou). V podstatě se tak jedná o křížence spalovacího auta s elektromobilem, který by měl kombinovat výhody z obou světů. Bohužel realita je trošku jiná a toto spojení přineslo i několik komplikací. 

Plug-in hybridní vozidla jsou kvůli rozměrným akumulátorům velmi těžká, což se negativně projevuje na jízdních vlastnostech. Jejich největším problémem je ale spotřeba paliva. Automobilky se sice pyšní tím, že jejich plug-in hybridy jezdí za 1 až 2 litry benzínu na sto kilometrů. Nicméně už nezmiňují to, že v případě vybité baterie se spotřeba mnohdy vyšplhá i k dvojciferným hodnotám. Plug-in hybrid je tak vhodný především pro lidi, kteří mají každodenní přistup k nabíječce a nenajezdí více než desítky kilometrů denně. Na delší cestování je moudřejší sáhnout po jiném druhu hybridu, například po mild-hybridu či full-hybridu.