Bude Česko nuceno embargovat ukrajinskou pšenici?

Ceny pšenice světových burzách rostou, za poslední necelé dva týdny o zhruba osm procent. Důvodem je snaha Ruska znemožnit vývoz ukrajinské zemědělské produkce. To se však zatím Moskvě daří jen částečně. Světové ceny zemědělských plodin – nejen pšenice, ale i třeba kukuřice – tudíž v posledním měsíci sice stoupají, ale ne kdovíjak markantně.

Kreml nyní usiluje nabourat dunajskou vývozní cestu. V pondělí světové trhy pšenice či kukuřice stoupaly poté, co jeho drony poničily ukrajinské sklady při Dunaji, na hranici s Rumunskem. Dunajská vývozní cesta přitom představuje náhradu za vývozní cestu černomořskou.

Export skrze Černé moře takřka rok umožňovala takzvaná obilná dohoda Ukrajiny a Ruska, dojednaná loni v červenci pod patronátem OSN a Turecka. Jenže Rusko se rozhodlo v plnění obilné dohody dále nepokračovat a minulý týden ji ukončilo. Ukrajině tak zůstala pouze jediná opravdu významná vývozní cesta, právě skrze Dunaj. Proto se ji Rusko útoky nyní snaží ochromit. Situace přitom musí zajímat i české zemědělce.

Rusku se ale dunajskou cestu zatím nepodařilo vyřadit z provozu. Přístav v přístavním městě Reni jel po pondělních ruských útocích v úterý již opět naplno. Ruské drony sice zničily několik obilných skladů, ale to zatím přepravce neodrazuje od toho, aby do Reni dále svá plavidla vysílaly.

Cena potravinářské pšenice na pařížské burze, jež je směrodatná i pro české zemědělce a jejich výkupní ceny, vzrostla od ruského ukončení obilné dohody o zhruba právě oněch osm procent.

Osm procent není málo. Nejde ovšem ani o žádnou katastrofu.

Rusko se v očích Západu snaží z pšenice učinit další zbraň ve své válce s Ukrajinou. Kreml minulý týden, krátce po ukončení obilné dohody, uvedl, že bude za vojenský cíl považovat civilní plavidla, která – i pod vlajkou třetích zemí – vyvážejí pšenici a další zemědělské produkty z ukrajinských přístavů při Černém moři. Ukrajina odpověděla ve stylu „oko za oko, zub za zub“: bude pro změnu za vojenský cíl považovat plavidla vyvážející ruskou zemědělskou produkci.

I přes vystupňování obilného dramatu v Černém moři a na Dunaji je pro české zemědělce stále hrozbou spíše to, že budou čelit příliš nízké výkupní ceně své produkce. Cena na pařížské burze je totiž jedna věc, cena na místním trhu věc druhá. S pařížskou cenou nemusí výkupní cena v českých luzích a hájích vždy „lícovat“, alespoň tedy ne po určitou přechodnou dobu, než se i místní trh – v tomto případě tedy ten český, případně středoevropský – dostane do nové rovnováhy.

Zejména tehdy by českým zemědělcům hrozily příliš nízké výkupní ceny, pokud by ukrajinská pšenice mířila do světa – místo přes Černé moře či Dunaj – skrze východní část EU. Letos v dubnu hned pět zemí východní části EU – Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko – zakázalo dovoz ukrajinského obilí a další zemědělské produkce. Následně sice dané země zákaz zrušily, ale jen proto, že s Evropskou komisí vyjednaly embargo na dovoz čtyř zemědělských komodit z Ukrajiny – pšenice, kukuřice, semen řepky olejky a slunečnicových semen. Toto embargo původně platilo do 5. června, posléze byla jeho platnost prodloužena do letošního 15. září. Pokud se do té doby situace v Černém moři a na Dunaji významně nezklidní, bude daná pětice zemí jistě žádat další prodloužení embarga. V takovém případě by pak Česku hrozilo zvlášť závažné zaplavení vlastního trhu ukrajinskou agrární produkcí, což by stlačovalo výkupní ceny v českém zemědělství na obtížně udržitelnou úroveň.

Jestliže by ceny pšenice či jiných zemědělských surovin nyní ve světě rostly rychleji, měli by čeští zemědělci větší naději, že se český trh i po zaplavení ukrajinskou produkcí rychle „vyčistí“. Prostě proto, že vyšší světové ceny by signalizovaly vyšší globální převis poptávky nad nabídkou a stoupala by tedy pravděpodobnost, že obilí z českých skladů rychle zmizí, když by šlo o celosvětově nedostatkové zboží.

Jenže při zmíněném zatím jen osmiprocentním vzestupu cen pšenice na pařížské burze nelze na něco takového příliš vsázet.

Co i přes napjatou situaci v Černém moři a na Dunaji brání tomu, aby cena pšenice v Paříži stoupla mnohem výše?

Globální ceny potravin – včetně právě pšenice – jsou letos zpravidla citelně níže než loni. Přeje počasí. Úroda je dobrá. Meziročně pšenice stále zlevňuje, dokonce o zhruba 26 procent, navzdory zmíněnému osmiprocentnímu růstu posledních dní. Světová cena kukuřice je pak o zhruba třetinu níže, než kde loni vrcholila, sója je v porovnání s loňským vrcholem o patnáct procent níže.

Samo Rusko výrazně přispívá je vytváření tlaku na pokles světových cen pšenice prostřednictvím své bohaté úrody a rekordního vývozu. V sezóně 2023 až 2024 Rusko podle odhadů vyveze do světa přes 52 milionu tun pšenice. To je historicky nejvyšší objem, více než dvojnásobný oproti exportovanému objemu z doby před deseti lety. Na jedné straně tedy Rusko stupňováním situace v Černém moři či na Dunaji cenu pšenice zvedá, na straně druhé ji masivním vyhlíženým vývozem zase stlačuje. A tento druhý efekt zřejmě převáží.

Pokud Rusko „vyřadí“ nakonec i dunajskou vývozní cestu, česká vláda se octne před dilematem: buď se pragmaticky připojí k embargování ukrajinského agrárního dovozu, s vyhlídkou na masivní dotace z Bruselu za zachování vývozní cesty přes východní země EU, nebo bude hrát morálně čistší kartu. Ovšem s tím, že tuzemští zemědělci mohou být značně poškozeni; jak záplavou ukrajinské agrární produkce, tak méně výhodnými podmínkami v porovnání se zemědělci v další zemích Visegrádské čtyřky, kteří se dočkají další dotační injekce z Bruselu.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank