Opravdu je Česko na špičce v dopravě a bezpečnosti? Silnice má na úrovni Pákistánu, horší než v ostatních zemích Visegrádské skupiny, bezpečnostní závazky vůči NATO neplní 20 let

Médii a sociálními sítěmi rezonuje víkendový výrok premiéra Petra Fialy, jejž pronesl během vystoupení na festivalu Colours of Ostrava. „Jsme nejúspěšnější postkomunistická země. Patříme mezi světovou špičku v obraně nebo dopravě. Když se dívám do médií, vypadá to, že nic nefunguje, ale to není správné. Takoví nejsme, jsme mnohem dál a to musíme vidět.“

Odpovídá tento výrok skutečnosti a tvrdým datům? Například podle hodnocení ratingových agentur Česko opravdu je nejúspěšnější postkomunistickou zemí. Za to však vděčí zejména úspěšné transformaci 90. let a také úspěšným „nultým letům“, kdy do ČR přitékal velký objem zahraničního kapitálu. Od finanční krize konce „nultých let“, a zejména pak zhruba od roku 2017 je ale stále patrnější, že Česko „ztrácí dech“ v takzvané pasti středně rozvinuté ekonomiky.

Česko zatím neumí najít způsob, jak se zařadit po bok těch opravdu nejvyspělejších ekonomik typu Dánska, Nizozemska či Německa. Politici tomu moc nepomáhají, ani ti současní, ani minulí.

V posledních zhruba deseti, zvláště pak v posledních pěti letech Česko proto dotahují i země jako Polsko nebo Rumunsko. Česko by se rozhodně nemělo opájet představou nějaké svojí úspěšnosti, protože žije z minulosti.

Jestliže premiér říká, že patříme mezi světovou špičku v obraně či dopravě, jde o sporný výrok, protože zrovna právě Polsko učinilo jako v dopravě – třeba v kvalitě svých dálnic – tak ve své obraně a bezpečnosti v uplynulých letech nesrovnatelně větší pokrok než Česko.

Podle studie Světového ekonomického fóra mělo ještě v roce 2018 Česko silniční síť svojí kvalitou odpovídající Pákistánu (zde). O tom, že kvalita silnic v Česku zaostává za dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky referoval loni server Euronews (zde). Už jen tohoto hlediska se tedy Česko těžko může řadit ke světové špičce. Do té v Evropě náleží třeba Nizozemsko, jež je ale dle dat Světového ekonomického fóra „o parník“ před Českem, co se kvality silnic týče. Česko nijak neexceluje ano v železniční dopravě. O výstavbě sítě vysokorychlostních železnic se hovoří zhruba třicet let, zatím však zůstává stále jen na papíře. Když se staví moderní dráha z Berlína do Vídně, území Česka raději „obtéká“.

Česko možná disponuje jednou z nejkvalitnějších sítí městské hromadné dopravy a obecněji dopravy veřejné. To je však málo na to, aby byl na piedestal – coby světová špička – postaven mnohem širší segment „dopravy“ jako celku, jak tak premiér o víkendu učinil.

Co se týče bezpečnosti, Česko – na rozdíl od například Polska nebo Pobaltských států – patří dlouhodobě k zemím, které vykazují citelně nižší výdaje na obranu, než by odpovídalo úrovni dvou procent HDP. Tedy úrovni závazku vůči NATO. Naposledy Česko této úrovně dosáhlo před takřka dvaceti lety, roku 2005.

Česko nyní musí přeskupit priority ve svém státním rozpočtu tak, aby výrazné navýšení armádních výdajů zvládlo uskutečnit a zároveň neprohlubovalo své již nyní poměrně vysoké zadlužení. Pokud by sektor armády nebyl dlouhodobě podinvestovaný, zřejmě by se Česko mohlo v oblasti bezpečnosti řadit ke světové špičce. Ale takto?

Pokud by česká vláda chtěla vyslat signál, že je ve výdajích na obranu velkorysejší a že je jí – po letech „podměrečných“ armádních výdajů – nyní úroveň dvou procent HDP opravdu jen nejnižší možnou mezí, měla by na armádu vydat alespoň 170 nebo 180 miliard korun. To je ovšem dramatické navýšení letošní sumy, kdy na armádu jde 112 miliard. A vzhledem k tomu, že loni armádní rozpočet představoval 89 miliard, za pouhé dva roky by se armádní rozpočet Česka až více než zdvojnásobil.

To ale jen dokazuje značnou míru podinvestovanosti české bezpečnosti. A zároveň to dokládá, že Česko ani v oblasti bezpečnosti zjevně mezi světovou špičku patřit nemůže. Vždyť pokud by patřilo, znamenalo by to, kromě jiného, že ty země, jako zmíněné Polsko, které dávají na obranu a bezpečnost v poměru k HDP citelně více než Česko, prostředky daňových poplatníků trestuhodně mrhají.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank