Vyšla kniha Jiřího Ramby Osudná hra Bedřicha Smetany. Dozvíte se v ní o nemoci hudebního skladatele, jejíž počátek úzce souvisí s městem nad Vajgarem.

Po léta existující dohady o nemoci Bedřicha Smetany, jež ke konci jeho života vyústily do dramatického závěru, osvětluje kniha specialisty v čelistní a obličejové chirurgii se zaměřením na dětský věk. Na základě svých bohatých klinických zkušeností klade autor vznik onemocnění mezi 7. a 12. rok Smetanova života, které se kryje s jeho pobytem v Jindřichově Hradci.

Níže si můžete přečíst recenzi na knihu, kterou napsal prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc.

Publikace: Osudná hra Bedřicha Smetany. Mistrova celoživotní nemoc ve světle moderní medicíny.

Autor: doc. MUDr. Jiří Ramba, DrSc.

Vydavatel: Togga

Jihočeský Jindřichův Hradec se zapsal do historie české kultury tragickou nehodou téměř dvanáctiletého chlapce Bedřicha Smetany, rodáka z Litomyšle, syna správce místního pivovaru a již v mladistvém věku virtuózního klavíristy. Následky poranění ztrpčovaly Smetanovi celý další život a vedly k jeho předčasné smrti. Závěrečná fáze jeho života končící demencí spojenou s hluchotou a psychickými problémy vyvolává dodnes dohady, které vznikly po smrti geniálního hudebníka. S touto problematikou se vyrovnává výjimečný lékařský odborník Jiří Ramba ve svém posledním díle. Knihu „Osudná hra Bedřicha Smetany. Mistrova celoživotní nemoc ve světle moderní medicíny“, která vyšla zásluhou vydavatelství Togga, dokončil těsně před vlastním úmrtím.

Docent MUDr. Jiří Ramba, DrSc.,narozený 7. února 1940 v Praze, zemřel 23. ledna 2023 v Praze-Motole doslova s čerstvě vytištěnou knihou v ruce. Specialista na čelistní a obličejovou chirurgii Dětské stomatologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve Fakultní nemocnici v Motole a v letech 1990-1992 její přednosta, je znám kulturní veřejnosti jako spisovatel literatury faktu, od roku 1982 člen antropologického týmu profesora MUDr. Emanuela Vlčka. Při zkoumání lebek historických osobností, mimo jiných i Karla IV. nebo v tomto případě Bedřicha Smetany, postavil vědecké znalosti metod obličejové chirurgie a rentgenologie do pozice pomocných věd historických. Uplatnil tak zkušenosti celoživotního zájmu o úrazy obličeje a studia jejich dlouhodobých následků. Jako zkušený autor vědecko-naučných pojednání s tradičně krásnou a jazykově bohatou češtinou vykládá Ramba napínavý příběh nehody na břehu rybníka Vajgar v souvislosti s postupujícími následnými zdravotními problémy. Ze vzpomínek umělce i jeho současníků doplňuje celoživotní příběh onemocnění, která provázela Smetanovu tvorbu, a vytváří tak důkladný lékařský chorobopis na podkladě medicínských znalostí z počátku našeho století. Nevyhýbá se ani konfrontaci svých závěrů s názory, které se v souvislosti se Smetanovou demencí po jeho smrti vynořily a ponechává tak možnosti dalšímu bádání. Nelze než znovu konstatovat, že v málokteré populárně naučné publikaci se prolíná tak hluboké studium historických reálií s odbornými znalostmi jako je tomu v antropologicky pojatém výkladu Jiřího Ramby.

Rambův výklad začíná poutavým vylíčením náhodného setkání autora s dočasně exhumovanou lebkou Bedřicha Smetany. Okamžité podezření na poúrazovou deformaci vedlo k rychlému rozhodnutí lebku před opětovným uložením fotograficky a rentgenologicky zdokumentovat. Klinický závěr vyšetření o původu deformity ve Smetanově dětství pak vedl ke zkoumání archivních dokladů o její příčině a dalších souvislostech. Údaje z osobních deníků Bedřich Smetany a pamětníků jsou vedeny chronologicky ve dvaceti kapitolách označených jako životní zastavení. Zdravotní problémy a stížnosti jsou popisovány na pozadí osobních, rodinných i šířeji vnímaných a pojímaných společenských situací, ovlivňujících jeho životní úděl. Suchý popis Smetanova strádání tak dává vyniknout působivosti jeho současně vznikajícího díla. Poklidné dětství s prvními hudebními úspěchy v Litomyšli a později v Jindřichově Hradci končí osudným třetím životním zastavením. Při hře se spolužáky na přelomu let 1834 a 1835 vybuchla láhev se střelným prachem a poranila jej na obličeji. Znečištěná rána vymytá vodou z nedalekého rybníka Vajgaru vedla k zánětu okolních tkání a svými důsledky, kromě jiného bolestmi a postupnou ztrátou sluchu, sužovala Smetanu po celý jeho život; detailně o tomto vývoji pojednávají další zastavení. Postupující zánět se projevoval častými bolestmi hlavy, které měly, spolu s horečnatými projevy, závislost na změnách meteorologických podmínek. Smetana tyto projevy zaznamenával ve svých denících. Pečlivého ověření a porovnání záznamů s údaji o počasí se Rambovi dostalo díky vstřícnému přijetí a pomoci od Vladimíra Brůžka z Českého hydrometeorologického ústavu. Porušená odolnost proti zánětům sužovala Smetanu kupříkladu i kožními projevy, které odolávaly tehdejší zvyklé léčbě. Zánět se z pravé tváře rozšířil do pravé očnice a postihl i čelní kost, odkud přestoupil na mozkové pleny. Vpravo ovlivnily stav probíhající sklerotické změny, zatímco levá část byla zánětlivě aktivní až do samého konce života. Infekce postihla i sluchové kůstky; pozvolně došlo k jejich destrukci a vazivovým změnám připojených drobných svalů, což mělo za následek postupnou a časem úplnou hluchotu skladatele. V závěru života se přidružily i závratě a psychické poruchy. Při pitvě byl nalezen nad čelními mozkovými partiemi chronický zánět plen, zvláště výrazný na levé straně.Diskuzní medicínskou rozpravu uzavírá docent Ramba zdůvodněním svého názoru o celoživotním utrpení Bedřicha Smetany jako následku stále probíhající a trvale aktivní chronické osteomyelitidy.

Kniha je tak dramaticky rozdělena do tří aktů – vylíčení podnětu klinického výzkumu na podkladě deformace obličejového skeletu Smetany, studium následného Smetanova života a průběhu nemocí v podobě podrobného chorobopisu a konečně diskuse k dodatečným posmrtným závěrům. Samostatně je nakonec vložen Epilog, v kterém autor shrnuje argumenty svého tvrzení v obraně k protinázorům a dokládá jejich neúplnost, způsobenou třeba nekvalitním zpracováním tkáňového materiálu, včetně nedostatečně odborně prodiskutovaného a nevhodně nazývaného sérologického vyšetření.Jde o posmrtně vzniklé názory na charakter Smetanovy závěrečné demence. Recenzent sám si dovoluje upozornit na její různé možné příčiny, které jsou známy a diagnosticky propracovány až v mnohem pozdější době – namátkou vedle Alzheimerovy choroby třeba i závěrečnou fázi Lymeské borreliózy anebo frontotemporální demenci.

Kniha je vydávána nakladatelstvím Togga v Praze ve skvostném provedení s pevnou vazbou a přebalem, celkem 283 stran textu je bohatě ilustrováno více než sedmdesáti reprodukcemi a fotografiemi různé provenience, mezi nimiž se nacházejí i ukázky Smetanových vlastních kreseb. Vysoká kvalita dokumentace vyniká u snímků Smetanovy lebky, které jsou podkladem předkládaného vědeckého bádání. Použité písmo Carot z dílny Františka Štorma je výborně čitelné, kurzívou vložené části přehledně rozdělují autorův vlastní text od citací přímých účastníků Smetanova života včetně jeho samého a činí tak text srozumitelným. Nutné vysvětlivky a poznámky jsou uváděny pod příslušnou stránkou, nechybí ani bohatý seznam literárních pramenů.

https://www.togga.cz/osudna-hra-bedricha-smetany/