O strašení akcií k poklesu a nové opci americké centrální banky

Josh Brown z Ritholtz Wealth Management se domnívá, že Fed nyní není schopný vystrašit akciové trhy tak, aby klesly. Jde podle mne o zajímavé téma, které se točí kolem dvou souvisejících otázek: Proč ona neschopnost „vystrašit“? A proč vůbec případná touha po strašení a poklesu akcií?

1. Zmizelá put opce of Fedu: Začněme u druhé otázky. Dříve se hovořilo o takzvané put opci od Fedu. Tento výraz ve zkratce implikoval, že Fed reaguje na vývoj na akciovém trhu. Přesněji řečeno nechce, aby došlo k jeho výraznému poklesu a kdyby se k němu akcie nějak blížily, centrální banka upraví svou monetární politiku. To vše byla logika prostředí, v němž se centrální banka snažila po většinu času podpořit ekonomickou aktivitu, vysoká inflace hrozbou nebyla.

Nyní jsme v prostředí typově opačném. Ne že by Fed nehleděl na ekonomickou aktivitu, ale prioritou je snižování inflace. O nějaké pomyslné put opci tak nelze uvažovat. Naopak se hovoří o tom, že v zájmu Fedu není velký růst cen akcií, protože ten je svou podstatou stimulační – zvyšuje bohatství určité části domácností, snižuje náklad kapitálu. Je otázka, jak silné efekty to kdy a kde jsou, ale akciový trh je v USA bezesporu výraznou součástí finančních podmínek. A ty zase výrazně promlouvají do chodu ekonomiky (možná na rozdíl od samotných sazeb Fedu).

2. Opce call a neschopnost vystrašit: Fed tedy nyní trhům nevěnuje put opci. Pokud něco, tak si sám vytvořil call opci – teoreticky limituje potenciál pro růst akcií nad hranici, která by už nebyla v souladu s jeho cílem. Tedy s utlumováním ekonomiky a poptávkovým snižováním inflace. Zmíněný pan Brown ale naznačuje, že i kdyby Fed chtěl, fungovat mu to nyní nebude – Fed nebude schopen „dostrašit“ akcie k poklesu. Můj pohled?

Pokud bychom soudili podle diskusí na CNBC, Bloombergu a podobně, tak sazby jsou pro akcie naprosto klíčovou položkou. Jenže tak tomu není. Tedy minimálně z fundamentálního hlediska. Klíčové pro ně jsou (i) požadovaná návratnost a (ii) očekávaný růst. Do obojího sazby promlouvají. Požadovaná návratnost je tvořena výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů (a rizikovými prémiemi). A očekávaný růst zisků souvisí s růstem ekonomiky. Obojí může být sazbami ovlivněno, ale zdaleka nejde o vztahy přímé a vždy jasné.

Vezměme pro názorný příklad současnou situaci, respektive následující scénář: Fed zase začne zvedat sazby, dluhopisové trhy to vyhodnotí jako výraznou brzdu dalšímu růstu ekonomiky. Výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů tak nevzrostou po vzoru sazeb, ale naopak klesnou. Pokud se nezmění rizikové prémie, požadovaná návratnost u akcií klesne a samo o sobě by to mělo akciovému trhu pomoci. Výsledný efekt pak bude záležet na tom, jaks e změní očekávaný růst – zda se sníží poměr výnosy/růst, či naopak klesne.

Pokud by měl tedy pan Brown pravdu, tak z mého pohledu by to znamenalo, že Fed už slovně, či sazbami není schopen tento poměr zhoršit. Tedy není schopen dosáhnout toho, aby požadovaná návratnost vzrostla více než očekávaný růst, či klesla méně, než očekávaný růst. Zajímavá teze.