Nemůžeme věřit ani ministru financí. Vláda v otázkách rozpočtu stále tápe

S velkou mediální pompou nám v květnu vláda na neskutečně dlouhé tiskové konferenci představila reformu veřejných financí, aby se už koncem června ukázalo, že vše bude jinak. Na škrtech totiž chybí politická shoda. Vládu doběhlo to, že je složená z rekordního počtu stran. Pět je zkrátka moc.

Věc se komplikuje tím, že než se politici na něčem dohodnou, tak se veřejné finance stačí tak zhoršit, že po prvním úsporném balíčku musí přijít hned druhý a pak i třetí. Je to pochopitelné. Vždyť jen v květnu dokázala vláda každý den zvýšit deficit o více než dvě miliardy korun.

V každém případě tím, že vzniklo vlastně několik balíčků, z nichž byl veřejnosti představen pouze první, vzniká ohromný chaos. Samotní politici se rozčilují, že o změnách nevědí. Vychází najevo, že jsou zcela nekomponentní. Např. předseda rozpočtového výboru za STAN Josef Bernard říká, že o úsporách nad rámec konsolidačního balíčku typu státní pojištěnci nebo snížené výdaje na vědu neměl žádné informace. To je neuvěřitelné.

Chaos je i v tom, že zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že v příštím roce skončí rozpočet s deficitem 235 mld. Kč, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 mld. Kč. To je neskutečný amatérismus. My už vlastně nemůžeme věřit ani ministrovi financí.

Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou.

Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé rezorty a části ekonomiky nedotknutelné. Stačí vyslovit věda, školství a hned přes to nejede vlak, o úsporách nechtějí slyšet. Je zřejmé, že politici stále nepochopili, v jakém rozvratu je státní rozpočet a že to je jeden z nejhorších rozpočtů všech dob.

Ministr financí má odvahu snižovat mzdy státních zaměstnanců, měl by mít odvahu i škrtat místa

Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.

Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou. Kdybych byl já na místě ministra, škrtal bych místa. Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.

Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?

V té ohromné vřavě, kdy ODS něco tlačí a koaliční partneři jí do toho házejí vidle, jsou úžasní lidovci. Není o nich slyšet a pak přijdou s vítězstvím pro voliče z Jižní Moravy, že na tiché víno nebude daň. To je geniální tah. Nicméně předpokládám, že výsledná dohoda o škrtech bude nakonec úplně jiná než na počátku a že nakonec bude tiché víno zdaněno stejně jako víno „netiché“. Prostě na výjimky nejsou peníze.

Rozpočet už nesmí být nerealistický

Problémem stávajícího rozpočtu je, že měl nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje. Do očí bijící je soubor nových daní Windfall Tax a daně z nadměrného zisku. Tady stát čekal 100 mld. Kč, aby po pár měsících zjistil, že vybere jen 40 mld. Kč. Chyba 60 mld. Kč je neomluvitelná.

To se nesmí opakovat. Proto není možné dělat to, co dnes vidíme. Tedy to, že ministr financí nějak potajmu některou položku sníží. Ty položky je třeba ihned zveřejnit a předložit i opozici a veřejnosti, aby mohla ohodnotit, zda jsou opět nadhodnocené či podhodnocené.

Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 mld. Kč, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 mld. Kč nad 400 mld. Kč. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 mld. Kč, je po tom těžké dostat deficit na 235 mld., tedy takřka na polovinu.

Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 mld. Kč, jak tvrdí premiér. Pochybuji také o tom, že tato koalice najde shodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

Mobil: + 420 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

Ing. Vladimír Pikora, Ph.D.

Makroekonom, analytik finančních trhů a publicista

Vystudoval VŠE, kde získal doktorát. Nejprve působil jako hlavní ekonom Volksbank CZ, a.s. Následně spoluzaložil analytický dům Next Finance, aby později založil Pikora Invest. Aktuálně působí na pozici hlavního ekonoma Comfort Finance Group. Je autorem řady knih s ekonomickou tématikou a více než tisíce článků do médií. Řadu let pravidelně přispívá komentáři na webu časopisu Reflex.