Spojení dvou největších švýcarských bank by byla historická událost i pro světové finance. Rozhodnutí má padnout do zítřejšího večera

Ve Švýcarsku se o tomto víkendu píšou dějiny tamního bankovnictví, které alpské zemi dalo ve světě proslout jako máloco jiného. Dost možná totiž dojde ke spojení dvou arcirivalů, dvou největších bank v zemi, které svým významem ovšem dávno přesáhly její hranice a řadí se mezi vůbec devět nejdůležitějších investičních bank světa – mezi takzvanou „nabušenou devítku“ (zde).

Spojením – i když, pravda, nouzovým – kolabující Credit Suisse a další tamní velkobanky, UBS, by se psaly i dějiny světového finančnictví. Vždyť z oněch devíti světově nejdůležitějších investičních bank, z oné „nabušené devítky“ (bulge bracket banks), jsou jen čtyři evropské. Vedle zmíněných švýcarských už jen britská Barclays a německá Deutsche Bank. Spojení dvou švýcarských obrů, z jejichž ústředí si na curyšském náměstí Paradeplatz vzájemně hledí do oken, tak z perspektivy evropského investičního bankovnictví značí zhruba to, co by pro Česko samotné představovala třeba fúze České spořitelny s ČSOB.

UBS vznikala v běhu uplynulých více než 160 let postupným slučováním menších švýcarských bank a finančních domů, které kulminovalo roku 1998 spojením Union Bank of Switzerland a Swiss Bank Corporation. Základy Credit Suisse zase položil – roku 1856 – průmyslník Alfred Escher ; tehdejší Schweizerische Kreditanstalt, jejž založil, se zpočátku zaměřoval na financování výstavby železničních tratí v hornaté krajině alpské země.

Oba švýcarské ústavy náleží ke třicítce systémově relevantních bank světa (zde). V Evropě je takových bank třináct, na evropské pevnině – mimo Británii – jen deset.

Rozhodnutí o historickém spojení má padnout do zítřejšího večera. V režii švýcarské centrální banky a tamního finančního regulačního úřadu budou dnes i zítra jednat managementy obou zmíněných ústředí na Paradeplatz. Cílem zjevně je případné sloučení dotáhnout ještě před pondělním otevřením burz, neboť by vneslo jisté uklidnění do celého globálního finančnictví. To je nyní – i kvůli pádům menších a středně velkých amerických bank – zmítáno nejistotou stran toho, jak banky obstojí tváří v tváří rostoucím úrokovým sazbám, jimiž centrální banky bojují s nejvyšší inflací za několik posledních desetiletí.

Credit Suisse se ovšem navíc potýká s fatální ztrátou důvěry klientů. Což právě vyvolává obavy, zda je schopna ještě vůbec stát sama na vlastních nohou. O důvěru přicházela postupně, v řádu let, nikoli dní jako třeba zkrachovalá americká Silicon Valley Bank.

Svoji důvěryhodnost Credit Suisse poztrácela, neboť po dlouhé roky přivírala oči nad tím, co lze zjednodušeně shrnout jako velice špatnou firemní kulturu, plnou pokřivené morálky. Půjčovala nemalé peníze lidem, jimž se ostatní banky půjčit štítily. Figurovala v případu závažného praní peněz. Své nepříliš prověřené zaměstnance nechala hazardovat s penězi významných klientů, aniž ti o tom měli tuchy, tak dlouho, že nakonec došlo i na sebevraždu. Nejvyšší vedení při tom všem se nejvíce zajímalo o vnitřní mocenský boj o posty, kdy vrcholní manažeři na sebe i nasazovali špiony.

Obří ztráty nadnárodní skupiny pak byly už jen celkem očekávatelným důsledkem děsivé firemní „kultury“. S nimi s pojil setrvalý pokles cen akcií banky a pozvolný, ale stále palčivější odliv důvěry veřejnosti, klientů a i jejich vkladů. Poslední kapkou, která fatální pád Credit Suisse spustila, bylo doznání k zásadním nesrovnatelnostem ve finančních výkazech za uplynulá léta, které – navíc – přišlo v pohnuté době, kdy už kolabovala Silicon Valley Bank. Kdo by dále chtěl – a zvláště v tak pohnutém čase – mít peníze v bance, jež ani nemá v pořádku účetnictví, celkem jedno, zda úmyslně či z přehlédnutí?

Spojení obou švýcarských obrů by situaci krátkodobě zřejmě uklidnilo. Je však otázka, zda bude vzhledem ke stavu Credit Suisse zajímavé z hlediska UBS. A to jak z hlediska čistě ekonomického a finančního, tak z hlediska reputační zátěže, kterou si Credit Suisse nese. Je také možné, že UBS převezme pouze část majetku Credit Suisse.

Nejvíce ceněný je z jednotlivých částí Credit Suisse její domácí, švýcarský bankovní byznys. Ten má podle analytiků americké banky JP Morgan hodnotu nejméně deseti miliard švýcarských franků, což je momentálně více než kolik činí tržní kapitalizace celé nadnárodní skupiny Credit Suisse. Národní, švýcarský byznys této globální banky totiž zůstal ziskový, i když její nadnárodní části – divize správy majetku a divize investičního bankovnictví – šly od skandálu ke skandálu, od krize ke krizi. Zůstal ziskový, i když se jiné klíčové divize skupiny nořily do ztrát.

Je tak možné, že k fúzi obou velkobank dojde až vyčlenění právě domácího byznysu Credit Suisse. Už jen z důvodů antimonopolních, kdy by sloučením UBS s celou Credit Suisse, včetně jejích domácích aktivit, mohla vzniknout na tak relativně malou zemi, jako Švýcarsko představuje, až příliš velká banka, s postavením nebezpečně dominantním pro celý další rozvoj tamního domácího bankovnictví.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na facebooku