Na právnické fakultě vyučuje bývalý poradce lichtenštejnské vlády

Na právnické fakultě vyučuje bývalý poradce lichtenštejnské vlády

Schauer je mimořádnou osobností občanského práva nejen v Rakousku. Svou činností a vědeckým přínosem ovlivnil i další evropské země, mimo jiné i Českou republiku. Kromě vědecké činnosti v několika prestižních institucích působil také jako poradce Lichtenštejnského knížectví. Členem Katedry občanského práva je od října tohoto roku.

Pane profesore, jste významným rakouským expertem na soukromé právo, jaké je vaše hlavní zaměření?

Věnuji se širokému spektru práva, od dědického, přes nadační až po firemní právo. Většina toho co dělám, se zakládá především na evropském soukromém právu.

Jaké jsou vaše dosud největší úspěchy?

Spolupracoval jsem na mnoha publikacích na poli soukromého práva, začal jsem se výrazněji profilovat do pojišťovacího práva na Wirtschaftsuniversität Wien, kde jsem dělal asistenta. Pak jsem si rozšiřoval povědomí i o ostatních sférách soukromého práva. Také jsem spolupracoval na několika vědecky významných publikacích a podílel se na knize o opatrovnictví pro handicapované lidi. Kromě toho jsem napsal asi 150 vědeckých článků a příspěvků do jiných autorských publikací.

Vaše aktivita a váš vědecký přínos se otiskl do právních systémů několika evropských zemí, mezi nimiž je například Lichtenštejnsko. V čem spočíval váš přínos?

Na University of Liechtenstein jsem učil zhruba dvacet let. A když se tohle knížectví rozhodlo pro kompletní změnu nadačního zákona, působil jsem jako hlavní poradce lichtenštejnské vlády, takže rozhodnutí, kdo provede tyto úpravy, padlo na mě. Určitě jsem do tamního právního systému vnesl několik myšlenek, vysvětlit je by ale bylo velice složité.

Na základě vaší celoživotní vědecké práce se uskutečnil ceremoniál ve vídeňském Hofburgu. V říjnu jste od akademické obce obdržel pamětní publikaci. Jak jste si tuhle slavnostní chvíli užil?

Víte, byl to samozřejmě krásný moment, to se vám poštěstí jednou za život. Je to opravdu výjimečné, když vás kolegové ocení za třicet, někdy i čtyřicet let vědecké práce. Byl jsem velice poctěn.

Jak vlastně došlo ke spolupráci mezi vámi a Masarykovou univerzitou?

Začátek všeho sahá asi do doby před dvaceti lety, kdy jsme na Vienna University of Economics, kde jsem v tu dobu působil, rozjížděli společný studijní program s Masarykovou univerzitou s názvem Austrian School of Law. Díky tomuto projektu získali studenti Právnické fakulty MU základní povědomí o tom, jak funguje rakouský právní systém. Já jsem byl také jedním z vyučujících. Jedním z prvních brněnských kolegů, se kterým jsem se tehdy seznámil, byl profesor Josef Bejček. O několik let později jsem poznal profesorku Kateřinu Ronovskou na institutu Maxe Plancka, která je jednou z největších odbornic na nadační právo a zákon o důvěře v České republice, oba jsme byli v institutu hostujícími profesory. Od té doby jsme byli v kontaktu a já jsem byl opravdu poctěn, když mi na jaře tohoto roku nabídla spolupráci zde na Masarykově univerzitě.

Jak často dojíždíte do Brna?

Na Masarykově univerzitě působím jako profesor pouze na částečný úvazek, takže sem zavítám jednou za týden, podle situace v Brně strávím jeden nebo dva dny. Doktorandům jsem pak k dispozici v rámci on-line konzultací. Cesta z Vídně, kde žiju, bývá dobrá, kolem dvou hodin autem. Občas se mi ale přihodí, že se zapletu do nějaké dopravní zácpy.

O čem přednášíte?

Jak jsem už zmínil, jsem součástí studijního programu pro doktorandy, většinou se zaměřuji na nadační a dědické právo.

Vidíte nějaký rozdíl mezi českými studenty a těmi rakouskými?

Tohle můžu potvrdit jen u doktorandů, s nimiž pracuji. Do hloubky se zajímají o problematiku, jejich motivace dosáhnout zajímavých akademických výsledků je opravdu na vysoké úrovni, stejně jako jejich znalosti. Řekl bych, že brněnští studenti jsou minimálně na stejné úrovni jako ti, které jsem dřív učil ve Vídni

Jak na spolupráci s Masarykovou univerzitou reagovali vaši kolegové?

Kvůli věkovému omezení jsem musel přestat učit na Universität Wien. To je v Rakousku zcela běžné, jakmile dosáhnete hranice pětašedesáti let, musíte opustit akademické pracoviště. Kolegové reagovali velice pozitivně a podpořili mě v tomto rozhodnutí. Někteří z nich dokonce vyjádřili zájem navštívit město i právnickou fakultu. Masarykova univerzita má totiž v zahraničí dobré jméno, mnozí akademici jsou velmi respektováni na mezinárodní úrovni.

Máte pro sovu práci na Masarykově univerzitě dobré podmínky?

Určitě ano, mám vlastní kancelář a práce, kterou zde dělám, není tolik odlišná v porovnání s mým předchozím působištěm. Obecně na právnické fakultě panuje vynikající atmosféra, to musím vyzdvihnout, všichni jsou tu velmi přátelští.

Co vás čeká v budoucnu?

Budu pokračovat v doktorandském programu tady na MU, taky bych se rád podrobněji seznámil s českým právním systémem. Přiznám se, že o něm zatím nemám hluboké znalosti a chtěl bych to napravit. Taky si myslím, že bychom spolu s brněnskými kolegy mohli spolupracovat na některých zajímavých projektech.