Rozhovor s Michailem Gorbačovem: Musíme odmítnout politiku síly

Bývalý prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov navštívil Parlament v roce 2008, kdy si za své celoživotní dílo převzal zvláštní cenu v rámci předávání ocenění v oblasti ekologie Energy Globe. K připomenutí památky posledního lídra Sovětského svazu, který zesnul 30. srpna 2022 a který má neodmyslitelný podíl na mírovém ukončení studené války, znovu zveřejňujeme rozhovor z jeho návštěvy. Hovořil o tom, jak by země měly spolupracovat v éře globalizace, ale také o svých obavách o životní prostředí.

Zahájil jste proces významných změn v Sovětském svazu a máte velký podíl na ukončení studené války. Jaké ponaučení si můžeme vzít z této zkušenosti při usilování o takzvanou „světovou perestrojku“, která by ukončila horkou válku proti přírodě?

V polovině osmdesátých let si vůdcové velmocí uvědomili, že je nutné něco dělat. Hospodin tomu chtěl, že se cesty Gorbačova, Reagana, Thatcherové, Mitterranda a dalších překřížily. Dotyční byli dosti uvědomělí, aby překonali všechny domněnky a předsudky o sobě navzájem a začali jednat o hrozbě atomové války. Nyní je náš svět i naše doba jiná, žijeme v globalizaci. Země jsou navzájem více propojené, státy jako Brazílie, Čína a Indie vstoupily na jeviště.

Takže nejdůležitější poučení, které si z té doby můžeme vzít, je, že musíme budovat dialog. Musí vzniknout důvěra. Musíme odmítnout politiku síly, ta nepřináší nic dobrého. Musíme pochopit, že všichni sedíme v jedné lodi, všichni musíme veslovat. Protože jinak pádlují jen někteří, jiní zase dolévají vodu, a někteří dokonce vrtají díru do dna. Nikdo nemůže takovým způsobem v tomto světě uspět.

Podívejte se na USA v Iráku. Všichni byli proti, dokonce i jejich spojenci, ale nikoho neposlechly a podívejte se jak to dopadlo. Nevědí, jak se z toho vyvléknout ven. Také nám dochází, že USA jsou velice důležitou zemí, všichni jsme s ní propojeni a kdyby se USA rozpadly, tak by to byl skutečný kolaps. Musíme jim pomoct se tam odtud dostat ven. Proto potřebujeme vzájemnou spolupráci a nové uspořádání na světě, včetně mechanismů, jak svět řídit.

Po konci studené války každý mluvil o novém uspořádání světa, dokonce se k nám přidal i papež a řekl, že je zapotřebí vybudovat nové světové uspořádání, které by bylo stabilnější, spravedlivější a více lidské.

Když se však rozpadl SSSR – především kvůli domácím problémům – Spojené státy americké nemohly odolat pokušení využít zmatek ve svůj prospěch. Změnily se politické elity, ty které ukončily studenou válku opustily jeviště, a nové elity chtěly psát své vlastní dějiny.

Chyby v pohledu na svět, chabá rozhodnutí a chybné kroky znemožnily na světě efektivně vládnout. Nyní žijeme ve světě chaosu. Nové životní styly a mechanismy vlády mohou sice i z chaosu vzniknout, ale chaos může také vést k roztržkám, k odboji a ozbrojeným konfliktům.

Myslíte si, že lze označit znečištění životního prostředí jako prvořadý problém lidstva v situaci, kdy tolik lidí na světě žije v chudobě? Co byste řekl těm, kteří změnu svého životního stylu považují za luxus, který si nemohou dovolit?

Největší problémy jsou chudoba, kvalita ovzduší a vody, hygienické životní podmínky a nízká zemědělská úrodnost – všechny se týkají životního prostředí. Je nesmysl tvrdit, že ekologie je luxus. Je to hlavní priorita naší doby. Druhou prioritou je boj s chudobou. Dvě miliardy lidí na světě mají dnes jen jeden až dva dolary na den. Třetí prioritou je globální bezpečnost, včetně hrozby atomových zbraní hromadného ničení. Toto jsou urgentní priority, ale ekologii stavím na první místo, protože se nás všech bezprostředně týká.

Kupředu k nové civilizaci – to je heslo Gorbačovovy nadace. Jak vypadá tato nová civilizace? Odkud vezme svět potřebné zdroje, aby se mohl ve své podstatě změnit?

Není to vždy jen otázka peněz. Když řídíte mezinárodní vztahy nepořádně, pak potřebujete více peněz. Ale důležitá je důvěra, dialog, vzájemná pomoc a vzájemná výměna myšlenek. Proč roste Evropa hospodářsky? Jen díky existenci Evropské unie. Toto je cesta nových příležitostí a EU je toho dobrým příkladem.

Samozřejmě nic není dokonalé. Z mého pohledu je EU již nyní systémově přetížená. Musí být dostatečně moudrá, aby věděla, kde se zastavit, strávit dosažené, a pak jít kupředu. Takže nejen spěchat a činit unáhlené velké skoky.