Mnohé zdravotní sestry z Ukrajiny se práce nebojí, přestože musí začínat jako pomocný personál

ÚVN, příspěvková organizace Ministerstva obrany, ale pomáhá na více frontách. Od počátku konfliktu poskytuje zdravotnický materiál, je připravena přijímat zraněné ukrajinské bojovníky na svých špičkových pracovištích a poskytuje neodkladnou péči na Emergency. Stěžejní je ale dlouhodobá pomoc konkrétním běžencům při zajištění zaměstnání.

Pracoviště náboru a péče o zaměstnance ÚVN už přijalo desítky žádostí od uprchlíků z Ukrajiny. Zejména jsou to zdravotní sestry a lékaři, kteří žádají o pracovní uplatnění. Uchazeče tu informují o možnostech zaměstnání, pomohou s orientací ve všech základních legislativních požadavcích a seznámí je s možnostmi získání příslušných povolení. Tím to ale teprve začíná. Všichni totiž musí začít od píky, nejdříve na pomocných pozicích, naučit se češtinu, vyřídit veškeré formality a dosáhnout uznání své kvalifikace v České republice.

Ve vojenské nemocnici se na pomoci podílí různá pracoviště. „Řada vrchních sester se ochotně nabídla, že je zaměstná na svých odděleních, přestože to vyžaduje i dost práce navíc. Ve svých řadách mají naštěstí i dlouholeté spolupracovníky z Ukrajiny, kteří pomáhají s komunikací. Noví kolegové se tak mohou rychleji a snadněji aklimatizovat,“ vysvětluje Linda Lejtnarová, vedoucí pracoviště náboru a péče o zaměstnance ÚVN.

Uprchlíky zaměstnali pár dní po útěku

Právě začlenění do kolektivu si pochvalují i nové zaměstnankyně, které uprchly před válkou: „Moc si pomoci vážíme, všichni jsou k nám od začátku velmi vstřícní a pomohli nám zapadnout do kolektivu na oddělení. Především naše vrchní je báječná,“ říká srozumitelně česky jedna ze zaměstnankyň, která do Česka utekla hned na začátku války z jednoho lázeňského města na Ukrajině, kde pracovala jako rehabilitační sestra. Byla mezi prvními, které v ÚVN zaměstnali, a nyní pomáhá ve směnném provozu zdravotníkům pečovat o válečné veterány v Domově Vlčí mák. Jako zaměstnankyni jí navíc nemocnice poskytla i bydlení ve své ubytovně.

Ihned po nástupu se zapojila do adaptačního procesu, se kterým byla spojená i výuka češtiny. V nemocnici tehdy na nic nečekali a do organizace výuky se zapojili pracovníci z různých oddělení. Tisková mluvčí ÚVN, která má odborné zkušenosti s výukou češtiny, připravila osnovy a samotnou výuku v prvních dnech zajistila zaměstnankyně z oddělení vzdělávání, vystudovaná pedagožka. Hned v dubnu, kdy nastoupila první skupina uchazečů, se zde každý den ráno od 7 do 9 vyučovala čeština.

Spolupráce s Červeným křížem a perspektiva lepší budoucnosti

Další skupina zaměstnanců z Ukrajiny nastoupila v květnu. Ta byla zprostředkována Českým červeným křížem, se kterým nemocnice dlouhodobě spolupracuje. Díky tomu se nyní pro obě skupiny podařilo zajistit intenzivní kurz v jazykové škole, kam po práci dochází. Ten bude trvat 3 měsíce, nejprve po 4 hodinách denně, poslední měsíc pak méně intenzivně.

Před vypuknutím války pracovalo v ÚVN na různých pozicích kolem 70 zaměstnanců z Ukrajiny. Nově se tu už podařilo zaměstnat 9 pracovnic, které uprchly před konfliktem, a všechny pracují na pozici pomocného personálu. Většinou se jedná o zdravotní sestry, kterým nyní nemocnice pomáhá s procesem uznání jejich zahraničního vzdělání a kvalifikace. To je ale běh na dlouhou trať a vyžaduje právě i zvládnutí češtiny.

Přestože je ukrajinština příbuzný jazyk, není to pro nově příchozí jednoduché. „Díky tomu, že nám od začátku pomáháte, mohu říci, že už rozumím všemu. Horší je to s mluvením. Ale všichni nás povzbuzují, ať se nebojíme a mluvíme. Klidně ať do řeči pleteme i ukrajinská slova, že si stejně porozumíme. A je to pravda. A je to i díky trpělivosti a podpoře zdejších lidí. Moc za to vše děkujeme,“ shrnuje druhá zaměstnankyně, která už tady také více než měsíc pracuje. Do Prahy uprchla se svými třemi dětmi a ihned začala pracovat. Snadnější to bylo i díky tomu, že jsou děti už starší, soběstačnější a chodí tu i do školy. Bydlí nedaleko nemocnice, zatím v zapůjčeném bytě, který si ale bude zanedlouho pronajímat.

I když se jí příliš nechce o blízké budoucnosti přemýšlet, v jednom má jasno. „Jsem šťastná za šanci, kterou jsem dostala. Práce mi otevírá možnost tady zůstat a časem se zapojit i jako zdravotní sestra,“ vysvětluje. Navíc říká, že se tu líbí i jejím dětem a perspektiva do budoucnosti je pro ně v tuto chvíli lepší tady. „I když moje srdce a rodina jsou na Ukrajině. I můj manžel, který sice mohl odejít s námi, ale zůstal doma a je připraven bránit svou zem,“ uzavírá s tím, že budoucnost je nyní nejistá.

]]>