Na sazby zatím reagují hlavně trhy, a ne reálná ekonomika. Sedmdesátá léta jsou špatnou analogií - Víkendář

Máme za sebou několik desetiletí, kdy byla inflace pod neuvěřitelně dobrou kontrolou, sazby se pohybovaly směrem k nule a v některých zemích se dostaly dokonce do záporných hodnot. Toto prostředí se ale už změnilo, a to má enormní důsledky pro kapitálové trhy. Pro WealthTrack to uvedla Abby Joseph Cohen, bývalá stratéžka Goldman Sachs a nyní profesorka na Columbia Business School. Jaký bude podle ní další vývoj? Bude pokračovat růst sazeb, nebo se trend opět otočí směrem dolů?

Ekonomka míní, že v některých případech v předchozích letech sazby klesly příliš nízko a jejich současné zvyšování představuje prozatím zejména posun na úrovně, kde se měly nacházet již dříve. Další vývoj pak bude záležet na globální ekonomické aktivitě a na cenách komodit, které se promítají do výše inflace. Před růstem sazeb podle expertky byly ceny dluhopisů příliš vysoko a jejich výnosy příliš nízko, to platí i o celkovém nákladu kapitálu. Někteří dlužníci byli schopni si půjčovat zadarmo a v takovém prostředí dochází ke špatné alokaci kapitálu.

Tato špatná alokace se mohla projevovat ve firmách, které investovaly do nepříliš ziskových projektů. Stejně tak se mohly příliš zadlužovat domácnosti či vlády. K tomu se přidávají „některé sofistikované produkty na finančních trzích“, které nedávají smysl v prostředí vyšších sazeb. Růst sazeb a výnosů se ale podle expertky zatím projevuje zejména na finančních trzích, v reálné ekonomice to platí mnohem méně. Zde jsou totiž rozhodující sazby u spotřebitelských úvěrů a podobných finančních produktů, a i když dochází k jejich růstu, zatím podle ekonomky není patrné nějaké znatelné ochlazení poptávky. K němu ale se zpožděním dojde také.

Jak současnou situaci zvládá americká centrální banka? Cohen k tomu uvedla, že nejen Fed, ale i další centrální banky se během pandemie rozhodly pro strategii, v rámci níž byly ochotné udělat chybu spíše na straně příliš velké stimulace než na straně stimulace nedostatečné. Vedlo je k tomu i to, jak hluboký byl propad hospodářství na počátku pandemie. Pak se ale ukázalo, že měl také krátké trvání a ekonomika se rychle zotavila. I přesto však stimulace pokračovala, k čemuž ale ekonomka dodala: Dnes hodnotíme kroky Fedu ze zpětného pohledu, ale tehdy nikdo nevěděl, co se vlastně stane. V určité době také podle ní řada lidí na finančních trzích kritizovala Fed za to, že dělá příliš málo, dnes se zase ozývá kritika, že dělal příliš mnoho.

Cohen se Fedem vyvolané recese podle svých slov „neobává tolik jako ostatní lidé“. Fed totiž bedlivě sleduje nová data a pokud by se zdálo, že ekonomika „zpomaluje příliš rychle“, může minimálně zastavit zvyšování sazeb. Cílem centrální banky je snížit inflaci, a zejména tu jádrovou. K tomu chce udržet vysokou zaměstnanost a trh práce je podle ekonomky stále silný. Sedmdesátá léta „se neukážou být dobrou analogií“ pro současný vývoj. Už proto, že v té době byla politika uvolněná o řadu let jak na fiskální, tak na monetární úrovni. Inflace byla také více zakořeněna a v neposlední řadě působil vliv politiky zemí OPEC.

Zdroj: Youtube, WealthTrack