Antarktida: Odlomené ledovce ohrožují tučňáky

Ledovcový šelf velký jako New York se nedávno odlomil ve východní Antarktidě, kterou vědci považovali za stabilní a odolnou změnám klimatu. Vědec z MU Daniel Nývlt popisuje, pro koho mohou být takové kry nebezpečné.

Podle Nývlta, který vede Český antarktický výzkumný program, jde o první odlomení tak velké kry ve východní Antarktidě. Vědci ji pojmenovali Conger. V západní Antarktidě a u Antarktického poloostrova jsme takových obrovských ker právě ze šelfových ledovců zaznamenali v devadesátých letech mnoho. Ale ve velké kontinentální východní Antarktidě se to stalo poprvé za posledních čtyřicet pět let, pro která jsou dostupná satelitní data, říká vědec, který působí jako docent v Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU.

Dál do minulosti podobné jevy rekonstruovat neumíme, ale za posledních pětačtyřicet let je Conger největší odlomenou krou v chladnější části Antarktidy, upřesňuje Nývlt. Klimatická změna nejprve doputovala v 90. letech k Antarktickému poloostrovu, do západní Antarktidy se pak dostala na přelomu tisíciletí a v současné době už i okraje východní Antarktidy čím dál častěji ovlivňují teplejší mořská voda a vzduch. To jsou dvě hlavní příčiny, které způsobují odlamování velkých ker. Vliv klimatické změny v rámci Antarktidy zasahuje stále dál na jih, tedy do dříve ještě hodně chladných oblastí, vysvětluje Daniel Nývlt.

i

A popisuje, co se s tak velkou ledovcovou krou jako je Conger stane dál. V roce 2000 se odlomila u Rossova šelfového ledovce kra B-15 a v roce 2017 došlo k odlomení velké kry ve Weddellově moři - v obou případech zůstávaly tyto ledovce dva až tři roky na místě, protože je tam zastavil mořský zámrz. Často také zůstaly podobné ledovce uzemněné na dně, protože ledová kra odlamující se od šelfového ledovce má tloušťku i 300 až 500 metrů. A protože mořské dno není rovné, tak někdy začne odlomený ledovec plout, jindy naopak zůstane na původním místě a trvá několik let, než se ztenčí a částečně odtaje, aby se kra mohla z daného místa posunout, uvádí vědec.

Podle něj se podobný případ stal loni právě ve Weddellově moři, kde se obří kra sice odlomila už v roce 2017, ale teprve v roce 2020 se osvobodila, začala plout směrem na sever a poté poměrně těsně minula Jižní Georgii. K jejímu úplnému roztátí došlo až někdy v květnu 2021. Byla to přitom mnohonásobně větší kra než nyní odlomený ledovec Conger. Veliké kry byly v uplynulých letech pozorovány i u břehů Jižní Afriky, některé z nich se mohou dostat až k Tasmánii. Tyto ledovce ale v teplejších mořích a teplejším vzduchu v mírnějších zeměpisných šířkách rychle roztávají, popisuje osud těchto odlomených ker Daniel Nývlt.

i

Plující obří ledovce přitom mohou být podle vědce i velkou hrozbou. Třeba u zmíněné Jižní Georgie mohla kra negativně ovlivnit velké kolonie tučňáků patagonských, protože se se zde zastavila a klesla na dno. Velké množství sladké vody z roztátého ledovce pak mohlo mít vliv dostupnost potravy v moři právě pro tučňáky. Kra však na tomto místě naštěstí zůstala jen krátce a posunula se dál na volné moře, takže to negativní vliv na tučňáky pravděpodobně nakonec nemělo, vysvětluje Nývlt.

Odlamování obřích ker je však podle něj čím dál víc nebezpečné pro tučňáky císařské, kteří vyvádějí mláďata uprostřed zimy právě na šelfové ledovce. Asi před čtyřmi lety se stalo u Coatsovy země ve východní části Weddellova moře, že se tam podobný okraj šelfového ledovce rozlomil. Celá roční snůška mláďat tučňáků císařských  bohužel zahynula, protože ještě nebyla opeřená do dospělého peří a okamžitě v moři zmrzla, připomíná vědec smutný případ z minulých let. Pokud se tedy tato stanoviště budou stále tenčit, tak třeba za 50 let mohou být tučňáci císařští velmi ohrožení právě v důsledku rozpadů šelfových ledovců a odlamování velkých ker, dodává Nývlt.