Kreml ovšem může ve skutečnost reagovat hlavně na dnešní apel
Číny, aby
Rusko a
Ukrajina usedly k vyjednávacímu stolu.
Otázkou zůstává, zda si tento apel v Pekingu „objednal“ sám
Putin, aby mohl z invaze začít vycouvávat, aniž úplně ztratí tvář. Nebo zda se
Čína do situace vkládá ryze na základě vlastního rozhodnutí.
To nepochybně může být průlom v dosavadní situaci. Znamená to, že
Čína do ní vstupuje aktivněji, než se dosud mohlo zdát. Nejde-
li o nějaký druh kouřové clony, značí apel
čínského prezidenta dále to, že
Putin s Pekingem nijak zvlášť koordinovaný není. Což znamená zase to, že
Čínu, resp. její zájmy, mohl v rámci
invaze na Ukrajinu v něčem zaskočit, či dokonce poškodit. To, že
Putin zjevně vyčkával na konec olympijských her právě v
Číně, než invazi zahájil, Pekingu evidentně nestačí, aby se
konflikt na Ukrajině nezačal snažit korigovat.
Peking má na
Ukrajině své ekonomické zájmy.
Čína v žádné úzké alianci s
Ruskem nepostupuje, například se nyní zdráhá odebírat
ruskou ropu. Obává se, že na ni dopadnou
sankce Západu.
Rusko tedy zjevně není ochotna podpořit
nad rámce běžného byznysového vztahu.
Pokud by Peking situaci na
Ukrajině uměl řešit, a přispěl zásadně k jejímu zklidnění, význam Západu dále oslabí. Mnozí by takový vývoj interpretovali tak, že poměrně bezzubý zásah Západu vůči
Rusku umožnil
Číně sehrát roli země, která v těžké chvíli
Ukrajině fakticky jako jediná vyšla na pomoc.
Jistě by si to pamatovala i sama
Ukrajina.
Čína by tak získala spojence doslova „před branami“
EU. Jistě, její pomoc Kyjevu nebude nezištná.
Z hlediska reakce Západu, a zvláště zemí typu
Německa, je tak zatím ukrajinsko-
ruský konflikt jedním velkým fiaskem, které nepříznivě poznamená význam a reputaci Západu ve světě v příštích letech a desetiletích.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV) Hlavní ekonom, Trinity Bank