Víkendář: Kdy vládní dluhy překračují únosnou hranici? Pohled do třísetleté britské historie

Pokud nějakou zemi zatěžují příliš vysoké dluhy, může v delším období čelit znatelným výzvám. Na stránkách blogu St. Louis Fed to píše ekonom Guillaume Vandenbroucke, podle kterého je ale složité určit, kdy jsou dluhy již příliš vysoké. Následně poukazuje na historický vývoj ve Velké Británii, který by mohl o tomto tématu něco vypovídat.

Ekonom ukazuje následující graf s velmi dlouhodobým vývojem vládních dluhů ve Velké Británii (a porovnává je s dostupnými daty pro USA). Vládní zadlužení je zde prezentováno relativně k výši produktu a Vandenbroucke k tomu dodává, že data pochází z dílny Bank of England:

Jak v USA, tak ve Velké Británii dosahovalo vládní zadlužení na konci druhé světové války vysokých hodnot. V USA se jeho poměr k HDP pohyboval kolem 120 %, ve Velké Británii dokonce na 260 %. K tomu je zřejmé, že vysoké míry vládního zadlužení bylo v této zemi dosaženo už dříve. Na počátku osmnáctého století se poměr zvedl ze zhruba 20 % na téměř 200 %, a jak poukazují Jaume Ventura a Hans-Joachim Voth, „Británie bylo v tomto období ve válce v průměru dva roky ze tří let.“

Ekonom následně píše, že míra vládního zadlužení v USA na konci druhé světové války je přibližně stejná jako aktuální zadlužení (graf končí rokem 2019). Ve Velké Británii byla hranice 120 % poprvé překročena kolem roku 1780 a nad ní zůstala až do roku 1850. Jde o období, které historici nazývají průmyslovou revolucí. Ekonom na základě těchto dat tvrdí, že rostoucí či již vysoké zadlužení podle historických zkušeností nemusí automaticky znamenat období ekonomického útlumu.

Vandenbroucke míní, že lze dokonce diskutovat, zda průmyslovou revoluci nepodpořila i vyšší míra vládního zadlužení, ale to je téma, které jde daleko za jeho úvahu. Namísto toho se ptá, jak nákladné bylo pro britskou vládu vyšší zadlužování – jak se měnily úrokové sazby? Následující graf ukazuje sazby u dlouhodobých vládních dluhopisů ve Velké Británii:



Doba, kdy míra zadlužení dosahovala vrcholů (konec napoleonských válek, konec druhé světové války), tedy nebyla obdobím, kdy by vládní dluhopisy musely nabízet mimořádně vysoké výnosy na to, aby byly pro investory dostatečně atraktivní. Jinak řečeno, „investoři se nedomnívali, že zadlužení britské vlády je tak vysoké, že zvyšuje riziko defaultu, které by bylo kompenzováno jen vyššími výnosy.“

Na závěr ekonom poukazuje na to, že nyní se otázce veřejného zadlužení věnují jak akademici, tak veřejnost. Znalost historického chování dluhů, sazeb a dalších ekonomických proměnných by pak podle něj měla být součástí této diskuse. Následující graf porovnává výši vládních dluhů vybraných zemí k jejich HDP. V čele žebříčku figuruje Japonsko, Řecko a Itálie, mezi nejméně zadlužené země na této úrovni patří Rusko a Švýcarsko:



Zdroj: St. Lous Fed, Twitter