5 překvapení po zasedání ČNB

ČNB v poslední zářijový den v souladu s očekáváním zpřísnila měnovou politiku. To překvapením nebylo – vyšší inflace, neposilující koruna, růst inflace v eurozóně a rostoucí inflační očekávání v ČR nenechaly strážcům cenové stability z Příkopů moc jiných možností. Jinak se ale jednalo o jedno z nejdramatičtějších a nejpřekvapivějších měnově-politických rozhodnutí v moderní historii ČR. Proč?

 

Zaprvé, velikost pohybu. Růst sazeb o třičtvrtě procentního bodu je krajně nezvyklý (naposledy byl podobný / větší pohyb někdy koncem 90. let) a ukazuje na dvě věci: paniku a odhodlání. Paniku z toho, že inflační vývoj je mnohem horší, než si ČNB myslela, a odhodlání nespoléhat (jako FED nebo ECB) na to, že inflace nějak odejde, ale něco s ní dělat. Vzhledem (slovy Friedmana) ke „dlouhým a proměnlivým zpožděním“, kterými je vliv monetární politiky na reálnou ekonomiku prostoupen, nešlo ČNB ani tak o zajištění, že inflace rychle klesne, jako spíše o vyslání zprávy, že vyšší inflací nemá v ČR místo.  

Zadruhé, politické reakce a celková politizace měnové politiky. Nenazýval bych to (zatím) přímo „erdoganizací“ české měnové politiky, ale již před zasedáním jsme pozorovali verbální tlak na nezávislost centrální banky (návštěva A.Schillerové v ČNB, komentáře premiéra v médiích). Po zasedání jsme zase byli svědky iracionální radosti opozice nad centrální bankou učiněným krokem. Ani v dobách, kdy byl pro bulvár M. Singer tím, kdo (skrze intervence proti koruně) „vše zdražil“ a kdy se do něj opřel V.Klaus, nebyla měnová politika takovým tématem jako včera. Vím, budou volby.  

Zatřetí, rozkol v ČNB. Ano, i v minulých dobách seděli v Bankovní radě měnově-političtí renegáti, kteří nešli s davem (vzpomeňme třeba E. Zamrazilovou a její jestřábí postoje v letech 2010-2012), ale aby dvojice členů BR ČNB trvala na ponechání nulových sazeb v situaci, kdy zbytek Rady chce zpřísnění o třičtvrtě procentního bodu, je krajně nezvyklé. Komunikace směrem z ČNB může v dalších měsících být hodné rozporuplná.  

Začtvrté, neposilující koruna. Navzdory překvapivě velkému skoku ČNB a tomu, že trh čeká, že sazby za rok budou o dalšího 1,5 procentního bodu výš, posílila koruna jen ke 25,30, což je pod úrovní, na které jí ČNB dle poslední prognózy „chce“ v právě začínajícím čtvrtletí (25,10) nebo v prvním čtvrtletí příštího roku (24,75) vidět. Koruně dle mého škodí velice špatná rozpočtová politika, útoky na nezávislost ČNB i trvající překoupenost jako dědictví devizových intervencí. Na posilující korunu přitom ČNB spoléhá při krocení inflačních tlaků. A nedojde-li k němu, budou sazby muset nahoru ještě výrazněji.  

Zapáté, stabilní dluhopisové výnosy. Vzhledem k růstu sazeb (když už tedy ne kvůli růstu inflace) bych čekal, že na dluhopisovém trhu budeme svědky výprodejů. Pětileté dluhopisy jsou však celkem stabilní, a to i navzdory rostoucím sazbám úrokových swapů.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.