ČNB tyto odprodeje prováděla už v letech 2004-2012, a to tempem měsíčně kolem 80
milionů eur. Objem
devizových rezerv ČNB je teď daleko vyšší než tehdy, ale na druhé
straně výnosy v procentuálním vyjádření jsou nižší, a navíc by
ČNB samozřejmě nemusela prodávat celý
výnos za dané období (nebo by mohla prodávat naopak víc než samotný
výnos).
Jednalo by se tak o specifický typ
intervencí na
devizovém trhu: zatímco „
kurzový závazek“ uplatňovaný v období 2013-2017 byl typu „defined price“ (a tlačil kurz výše), tj.
ČNB vyhlásila minimální úroveň kurzu (27
Kč za
euro), tentokrát by se nejspíš jednalo o „defined volume“ (a tlak by byl naopak ve směru posílení), tj.
ČNB by vyhlásila prodávaný objem.
Objem by mohl být definován relativně, tj. mohl by kolísat v závislosti na kolísání
výnosů z
rezerv. Velkou výhodou objemově definovaných
intervencí je, že
ČNB bude předem vědět, kolik vlastně prodá; nevýhodou je, že si nemůže být jistá, jaký bude dopad na kurz.
Může zde být ještě další rozdíl, zdánlivě jen kosmetický, ve skutečnosti však zásadní. Zatímco odprodeje v letech 2004-2012 byly prezentovány jako čistě technická, automatická věc daná pouze dostatečnou výší
rezerv a nijak nenavázaná na stav
ekonomiky, tentokrát by
bankovní rada mohla – aspoň uvedený článek tak činí – tyto
intervence motivovat makroekonomicky:
inflace je
vysoká a částečně poptávková, ale reakce
úrokovými sazbami (které ovlivňují kurz jen nepřímo) nemusí mít dostatečně rychlé účinky, proto pojďme působit na kurz napřímo prodejem části
devizových rezerv ČNB.
Šlo by tedy (narozdíl od období 2004-2012) o aktivaci dalšího nástroje měnové
politiky (vedle už používaných nástrojů, tj. nastavení
úrokových sazeb a komunikace). V podstatě by šlo o podobnou věc, jako je kvantitativní uvolňování používané v posledních letech mnohými zahraničními centrálními bankami a jako byl v letech 2013-2017
kurzový závazek ČNB. S tím rozdílem, že tentokrát by šlo o nasazení tohoto nástroje v boji proti
vysoké inflaci, tj. o kvantitativní utahování.
Pro
ČNB by tak vznikly nové výzvy: jak odhadovat dopad těchto odprodejů na kurz (včetně dopadů daných změnami v očekávání tržních hráčů) a jak vůbec nastavovat a komunikovat prodávané objemy (a plány v této oblasti do budoucna), aby tento druhý nástroj vysílal signály konzistentní se signály vysílanými v oblasti
úrokových sazeb. Například bude otázka, zda a do jaké míry pokračovat v odprodejích
výnosů poté, co se
inflace dostane do blízkosti
inflačního cíle (což může nastat už třeba koncem příštího
roku), tedy v jakém rozsahu bude chtít
ČNB tento nástroj používat vedle (nebo dokonce namísto)
úrokových sazeb i poté.
Další výzva bude samozřejmě kvazi-politická: zatímco rozhodnutí
ČNB koncem
roku 2013 záměrně oslabit
korunu bylo leckým kritizováno coby ožebračování českých střadatelů, případné rozhodnutí
ČNB korunu záměrně posilovat může být trnem v oku těm, kterým slabá
koruna vyhovuje (což jsou všichni vývozci).
Michal Skořepa
Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu.
Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V
současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je
součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.
Více informací na: www.csas.cz