Konec klasického portfolia 60:40

Posledních 40 let, od zkrocení americké inflace studenou sprchou na ekonomiku centrálního bankéře Paula Volckera, se jako jednoduché optimální řešení výnosů a diverzifikace rizika investic aplikovalo portfolio 60% akcií, 40% dluhopisů (včetně variant, např. 80:20 pro více výnosu i volatility).

Toto rozdělení plnilo jak agresivní, na vysoký výnos zaměřenou, roli útočníka, skrze vysoký podíl akcií, tak pasivní roli obránce, který získává dlouhodobě nižší výnos, ale v případě problémů v ekonomice se jeho hodnota navýší. V případě zvýšené nejistoty totiž investoři prostředky přesouvali z akcií do dluhopisů, poptávka tlačila ceny dluhopisů nahoru a požadovaný úrok se analogicky snížil.

Do tohoto tržnímu prostředí přirozeného procesu začala proaktivně zasahovat též centrální banka svým snižováním sazeb („rate cuts“). Nastal-li v ekonomice negativní šok, snížila zápůjční úrokovou míru na své instrumenty a především signalizovala trhu výši sazeb, čímž ovlivnila všechny další úrokové míry v ekonomice. Následně, po odeznění akutního problému, začala postupně sazby zvyšovat, aby předešla přehřátí ekonomiky a související inflaci. Tento mechanismus ještě zvýraznil negativní korelaci mezi cenami akcií a dluhopisů a z toho důvodu existovala naprosto jednoduchá strategie s nízkou implikovanou volatilitou: 60:40. Nebo dlouhodobě ještě výnosnější a stále nepříliš riziková: 60% na dvojnásobnou páku na akcie: 40% dluhopisy.

Protože politická motivace je nevyhnutelně stočená ke krátkodobosti, nevystoupali úrokové míry při následné expanzi tak vysoko jak byly nastaveny před bezpečnostním snižováním sazeb. Při následném dnu tak zase byly o něco níže než při předchozím. A tak se stalo, že v průběhu 40 let s výkyvy, které zaručovali bezpečí portfolia 60:40, doklesaly sazby centrálních bank na nulu, v případě některých zemí až do záporu. S nimi tam doklesaly i sazby vládních dluhopisů, dokonce i rizikových dluhopisů některých předlužených vlád, MBS (hypotékami jištěných cenných papírů), CLO (sekuritizovaných dluhopisů), podnikových dluhopisů a na dohled pouhých pár procent od úrokové nuly se už pohybují i („high yield“, sic!) úvěry rizikovým firmám („junk bonds“, čili dluhopisy ze smetiště).

Obrázek pokles sazeb 10ti letých vládních dluhopisů od 80. let

Při březnovém výprodeji 2020 již nefungovalo vyvážení rizika mezi různými druhy aktiv, akcie i dluhopisy klesali v jeden čas synchronně. I když v březnu to bylo způsobeno neobvyklým nedostatkem dolarové likvidity, i při následných korekcích se zdá mechanismus rozbitý. V tuto chvíli nelze při zodpovědném pohledu dopředu portfolio konstruovat podle 40 let staré tradice. V historickém světě mohlo mimořádné snížení úrokových sazeb z 8% na 4% zvýšením hodnoty dluhopisů vyvážit 30% propad na akciovém trhu. V současném světě nelze očekávat, že se +/-0,5% úročení dluhopisů posune ještě výrazněji do záporu.

Je tedy potřeba najít jinou obranu proti nenadálým propadům portfolia složeného z akcií a dluhopisů, které ve vážnějším případě zasáhnou i reálnou ekonomiku, tedy „private equity" či nemovitosti. Naštěstí existuje jedna třída aktiv, která ještě neprošla vlnou „FOMO“ a v dnešní době se chová jako antibublina. Obráncem, vzhledem k několik tisíce let zdokumentované schopnosti dlouhodobě držet hodnotu a v případě problémů ve finančním sektoru či reálné ekonomice, rizik a nejistot ji ještě zvyšovat, je tak za současných okolností především zlato.

CC: Zlato a těžaři zlata se nachází v antibublině a nabízí unikátní poměr ‚risk-reward‘.
Výhrada: Vyjádřené názory nejsou investičním doporučením - obraťte se na zkušeného poradce.