Dolar, deficity a komodity

Jak tomu bývá, i názory na možné přehřátí americké ekonomiky a inflaci se rozdělily na dva tábory – bude/nebude. Pro mě je to v první řadě další důkaz toho, co třeba Einstein charakterizoval svou poznámkou, že problém nejde vyřešit na úrovni, na které vznikl. Nebo bychom možná mohli přesněji říci, na které se zdá, že vznikl. Dnes ale zůstanu na rovině problému/tématu a poukážu na dvě, ne tak často zmiňované věci.

1. Kam uniká přetlak: Dejme tomu, že tlak v americké ekonomice kvůli pokračující monetární stimulaci, velkému fiskálnímu balíčku a rozdováděné poptávce domácností skutečně znatelně poroste. Americká ekonomika má pak tu zvláštnost, že podobné poptávkové přetlaky se tu hodně projevují tím, že do sebe začne (ještě více než obvykle) nasávat zboží ze zbytku světa. Z čeho to pramení?

O Spojených státech se někdy hovoří jako o globálním spotřebiteli poslední instance. V narážce na to, že centrální banky by měly mimo jiné fungovat jako věřitel poslední instance – když nikdo nechce bankám půjčit a hrozí jejich pád, učiní tak centrální banka. A u Spojených států s trochou nadsázky zase platí, že když nikdo ve světě nechce konzumovat (a vytvářet/držet pracovní místa), ony ano. Jde o podstatnou součást současného globálního systému, kdy USA jsou ochotny spotřebovávat a zbytek světa jim na jejich spotřebu zase rád půjčuje, protože to pro něj znamená exporty a ona pracovní místa.

O tomto systému se dá psát hodně a občas tu tak činím, dnes jsem na něj jen poukázal v souvislosti se zmíněnou přepalovací diskusí. Ve výsledku totiž můžeme namísto vysoké inflace vidět další znatelné prohlubování obchodního deficitu USA, respektive deficitních dvojčat – i deficitu rozpočtového. Následující graf ukazuje vývoj jejich kombinované výše a také kurz dolaru, posunutý o dva roky. Už nyní jsou dvojčata mimořádně vyspělá:


Zdroj: Twitter

2. Čína a komodity: Následující graf od Nordey srovnává vývoj čínského úvěrového cyklu s cenami komodit. Jeho logika je jednoduchá – aktivita v čínské, na komodity stále intenzivní ekonomice by se měla přímo promítat do poptávky po komoditách, a tudíž i do jejich cen:


Zdroj: Twitter

Křivky v grafu mají do dokonalého překrytí daleko, ale v principu potvrzují, že dění v Číně má (či mělo – viz níže) na komoditní trhy nemalý dopad. A pokud se podíváme na současný stav úvěrového impulsu v této zemi, zjistíme, že po prudkém růstu nastartovaném na počátku roku 2020 obrací směrem dolů. Ceny komodit přitom v prudkém růstu pokračují a rozevírá se tak mezera minimálně od roku 2010 nevídaná. Bude to „tentokrát jinak“? Pokud ne a komodity se posunou do oblasti více v souladu s vývojem v Číně, sníží to samozřejmě (nabídkové) inflační tlaky ve zbytku světa, včetně USA.