M&B: Zvednout kapitál bank na 100 %?

Fed před několika lety začal „s tichou kampaní za uvolnění kapitálových požadavků u bank“. Tvrdí to Money and Banking s tím, že takový krok by byl chybou. Banky s dostatečně vysokým vlastním kapitálem jsou totiž schopny „poskytovat zdroje solventním dlužníkům, nechat padnout zombie společnosti“ a celkově „snižují pravděpodobnost krize v celém systému“. Jinak řečeno, dobře kapitalizované banky podporují růst a stabilitu, opak platí o těch s nedostatečným kapitálem.

Money and Banking v první řadě poukazuje na otázku, zda je dluh skutečně levnější než akciový kapitál. Tedy zda má opravdu význam snažit se z hlediska hodnoty banky minimalizovat vlastní jmění a maximalizovat zadlužení. Modigliani-Millerova teorie poukazuje na to, že ve světě bez daní a bankrotů nezáleží na kapitálové struktuře firmy. Pokud přidáme daně a bankroty, zvyšuje to do určité míry atraktivitu dluhu. V praxi pak mají banky motivaci svá aktiva co nejvíce zapáčit depozity, a to kvůli efektu „příliš velké na to, aby padly“ a také kvůli velmi nízké ceně pojištění depozit. Obojí vede v podstatě k tomu, že se bankám dostává dotace od státu a zvýšení kapitálových požadavků může být právě tou cestou, která takovou situaci eliminuje.

Není ovšem překvapivé, že banky tvrdí opak. Příkladem může být studie, kterou zpracoval Francisco Covas z Bank Policy Institute a která „pomáhala nakalibrovat Basel III“. Podobně hovoří nedávno zveřejněná studie z Minneapolis Fed, podle které leží kapitálové požadavky spíše příliš vysoko než nízko. Money and Banking ovšem tvrdí, že podobné závěry nejsou v souladu s daty. Studie podporující snížení kapitálových požadavků totiž například nereflektují přínosy, které by měl vyšší kapitál při stabilizaci cyklu. Nebo ignorují pokles nákladu vlastního kapitálu u stabilnějších bank.

„Excelentní“ analýza, kterou zpracovala Juliane Begenau, nicméně ukazuje, že pokud existuje velká poptávka po bezpečných aktivech, vyšší vlastní kapitál bank snižuje celkové náklady kapitálu a zvyšuje objem poskytnutých úvěrů. Money and Banking také mimo jiné poukazuje na to, že v USA došlo po roce 2007 k růstu kapitálu, ale to se neprojevilo na poklesu úvěrové nabídky. „Chceme velmi jasně sdělit, že vyšší kapitálové požadavky banky nepoškodily a nepoškodily ani dlužníky. Jestliže se dostavil nějaký makroekonomický efekt, byl pravděpodobně eliminován fiskální a monetární politikou,“ píše Money and Banking.

Není potom ale nejlepší zvednout kapitálové požadavky na 100 %? Tedy požadovat, aby všechna aktiva držená jinde než u centrální banky byla kryta vlastním jměním? Zde Money and Banking zase tvrdí, že by to sice eliminovalo riziko v bankovním systému, ale to by neznamenalo, že by riziko zmizelo. Pokud by se dokonce přesunulo do oblastí, kde žádné kapitálové požadavky neexistují, mohl by celý finanční systém být ve výsledku ještě rizikovější. A banky jsou také specialisty na věci, které lze těžko dělat jinde – poskytují například likviditu nejen dlužníkům, ale i střadatelům.

Money and Banking vše uzavírá s tím, že diskuse o kapitálových požadavcích pravděpodobně nikdy neskončí. Historie ale ukazuje, že jejich výrazné zvýšení nevedlo k ohrožení úvěrové nabídky. Návratnost akciového kapitálu sice klesla, ale to je podle portálu efekt žádoucí a ne chyba. Odráží totiž skutečnost, že banky s vyšším kapitálem dostávají menší implicitní dotace od vlády.

Zdroj: Money and Banking