ECB přihodila pod kotel, ale problém německého rozsudku trvá

Řídící rada Evropské centrální banky (ECB) včera sice v souladu s tržním očekáváním nepohnula se svými úrokovými sazbami (depozitní sazba, v současnosti klíčová, tedy zůstává na -0,5 %), nicméně změnu v nastavení svých nástrojů provedla: zvýšila celkový plánovaný objem pandemií vyvolaného programu nákupů dluhopisů (PEPP, vyhlášen v březnu) o 600 mld. eur. Výsledný objem PEPP je tedy nově 1 350 mld. eur.

Byl také prodloužen horizont nejdřívějšího ukončení tohoto programu, a to do června 2021. Hlavním důvodem zesílení tohoto programu je včera představená nová prognóza ECB, která přinesla posun vyhlídky inflace směrem dolů (a tedy potřebu většího měnověpolitického uvolnění).

Na následné tiskové konferenci padlo nejvíc dotazů na postoj ECB k nedávnému rozsudku německého ústavního soudu, v němž soud nařídil německé centrální bance, aby se přestala účastnit PSPP (tj. už před lety vyhlášeného programu, v jehož rámci ECB nakupuje výhradně státní dluhopisy), pokud ECB do tří měsíců neprokáže, že při těchto nákupech brala v úvahu všechny jejich důsledky, ne jen směřování inflace na kýženou hladinu (těsně pod 2 %).

Šéfka ECB Lagardeová zjevně měla před sebou na toto „rozsudkové“ téma písemný podklad s několika předem pečlivě naformulovanými větami (z nichž některé během tiskovky zopakovala v součtu snad dokonce třikrát - až to působilo trochu trapně). Tyto věty, a tedy i madame Lagardeová, rekapitulovaly, že ECB je vázána rozhodnutími Evropského soudního dvora (který na PSPP nic špatného nenašel) a že ECB věří v nalezení řešení, které bude respektovat její samostatnost.

Toto vyjádření zní mírně defenzivně a konstruktivně. K němu však bylo dále připojeno sdělení, že ECB svá rozhodnutí vždy činí na základě velmi hluboké analýzy přínosů a nákladů a že tato analýza je a i nadále vždy bude obsažena v následných zveřejňovaných materiálech (zřejmě se myslí zejm. záznamy z jednání Řídící rady ECB). Tato formulace ovšem vyznívá ostřeji: ECB jako by chtěla říci, že úvahy, které by měla podle německého soudu dělat, skutečně dělá a následně i publikuje, a tudíž že pro nějaké dodatečné vysvětlování nevidí důvod.

Tento jazyk úplně nepůsobí dojmem, že by ECB byla ochotna dodat veřejnosti (a hlavně německému ústavnímu soudu) nějaké dodatečné materiály prokazující, že PSPP byl a je postaven na dostatečně všeobjímajících úvahách. Zjevně ani téměř měsíc po rozsudku nenašly dotčené instituce způsob, jak tuto věc vyřešit tak, aby se německý ústavně soudní vlk nasytil, a přitom koza účasti Bundesbanky na nákupech ECB zůstala celá. To pro vyhlídky věrohodnosti měnové politiky ECB není vůbec dobrá zpráva. Euro vůči dolaru následně posílilo o cca 1 % na 1,135.

Michal Skořepa