Venezuela má problém, a tím je americký dolar

Americké dolary jsou ve Venezuele všude, a to je problém. V této inflací zamořené zemi se jeden dolar prodává na černém trhu za zhruba 60 000 bolívarů a venezuelské banky mají zakázáno nabízet devizové účty.

Jedna pojišťovací agentka v městě San Cristóbal uschovává balíčky dolarů od klientů v záchodové nádrži v koupelně své kanceláře. Dodavatel, který si nemohl převést hotovost na svůj účet v USA, posadil svou matku a manželku na letadlo z Caracasu do Miami s 9 900 dolary v hotovosti, tj. těsně pod limitem požadovaným celníky USA pro vykazování peněz.

„Jedná se o peníze vydělané legálními prostředky, přesto v měně, která existuje zcela mimo ústavní pořádek země. Nejedná se o praní peněz,“ říká Luis Godoy, bývalý zástupce šéfa justiční policie, který nyní pracuje jako bezpečnostní poradce. "Divili byste se, kolik lidí má právě teď doma naskládané peníze jako Pablo Escobar."

Kolaps bolívaru, který loni odmazal 99 % své hodnoty vůči dolaru, je odrazem venezuelské ekonomiky, které má za sebou 21 po sobě jdoucích čtvrtletí poklesu. Krizi ještě zhoršily mezinárodní sankce, které zakazují vývoz ropy do USA a omezují přístup k vnějšímu financování. Zatímco inflace se mírně snížila (do značné míry díky přísným omezením poskytování úvěrů), podle indexu Café Con Leche společnosti Bloomberg zůstává její roční míra nejvyšší na světě, 6 567 %. Před rokem stál šálek kávy 450 bolívarů; na konci minulého měsíce to bylo 30 000 bolívarů.

Bolívar se stále častěji používá k platbě několika dotovaných produktů, jako jsou jízdenky na metro a benzín, který v bývalém petrostátu stojí méně než cent za nádrž. Dolar se naproti tomu používá na téměř všechno ostatní. Kadeřníci a umývači oken uvádějí své ceny v dolarech. Stánky na šťávy a hot-dogy v Caracasu inzerují, že přijímají platby v dolarech nebo prostřednictvím amerického systému plateb Zelle.

José Gómez provozuje prodejnu v dělnické čtvrti Caracasu, kde má brazilské sladkostmi a alkohol. Asi 70 % jeho tržeb je v dolarech; láhev Buchanan’s whisky stojí 30 dolarů. "Nevíme, jak dlouho nás budou daňové úřady ignorovat," říká.

Juan Carlos vlastní obchod v okrese Chacao v Caracasu, ve kterém prodává dovážené luxusní zboží, jako je Nutella a bezlepková mouka. Za den má ve svém registru asi 3 000 dolarů. Dodavatelům platí v dolarech a na konci dne si zisky odnese domů. "Vrátili jsme se zpátky do dvacátých let minulého století, kde se schovávala hotovost doma pod matracemi," říká.

Banky ve Venezuele nesmí nabízet šeky ani spořicí účty. Několik bank umožňuje klientům ukládat dolary do trezoru a některé si účtují za výběry 2% poplatek. Venezuelský bankovní regulátor, Sudeban, se odmítl vyjádřit.

Vzestup dolaru vyvolal obavy z další vlny násilných zločinů, jako byla ta na konci 90. let, kdy bandité na motorkách unášeli řidiče čekající na zelenou. Počet takzvaných expresních únosů (jednodenních únosů za výkupné) také prudce stoupl.

V prosinci byl Andrés Gutierrez okraden ve čtvrti Macaracuay v Caracasu, když se vracel z akce. "Vzal mi telefon, a když jsem si lehal na chodník, mířil na mě zbraní. Řekl mi, abych zavřel oči, pokud nechci zemřít,“ říká Gutierrez. Později se mu podařilo se zloději vyjednat, že mu za 100 dolarů vrátili telefon. "Kdybych neměl dolary, nikdy by mi ho nevrátili," říká Gutierrez. "Nemyslím si, že by si vzali bolívary."

Přestože údaje o zločinu nejsou snadno dostupné, odhaduje se, že v posledních letech došlo ke snížení krádeží a únosů i díky tomu, že bolívar ztratil hodnotu, střelivo se zdražilo a bohatí (a nejchudší) opustili Venezuelu v exodu 5 milionů lidí. Když je v oběhu více dolarů, je zase co ukrást. "Každou chvílí uvidíme, jak zločinnost rapidně roste, protože čelíme obrovskému problému s tím, jak přenášet hotovost. Je to chaos,“ říká Jorge Barrios, který vlastní v Caracasu Gallery Security. "Z obchodů a domů jsou schránky na hotovost."

Zatímco prezident Nicolás Maduro loni bojoval proti myšlence oficiálně směňovat bolívary za americký dolar, což přirovnával k postoupení suverenity, v listopadovém rozhovoru za dolary děkoval Bohu a jejich vyšší využívání připisoval ekonomickému oživení a obnovení výroby.

Pokud by režim následoval příkladu zemí jako El Salvador a Ekvádor, které formálně přijaly dolar jako svou měnu, vrátili by Venezuelané své bolívary, které by se zničily, a vyměnili by je za dolary ze zbývajících vládních rezerv při daném směnném kurzu. Ušli by dlouhou cestou k ukončení hyperinflace a nové snaze spořit a šetřit.

Prozatím však dolar spadá do nebezpečné šedé oblasti: prezident je za něj rád, přitom však stojí mimo vládu práva. "Vláda před tím zavírá oči," říká Gómez, majitel obchodu. "Žijeme teď s provazem kolem krku, jako uprchlíci."

Zdroj: Bloomberg Businessweek