Víkendář: Největší zklamání z ekonomů v historii?

Změna klimatu je pravděpodobně jednou z největších výzev, které čelí veřejná politika. Andrew Oswald a Nicholas Stern ale na stránkách VoxEU tvrdí, že ekonomové k tomuto tématu povětšinou mlčí, což je překvapivé s ohledem na to, jak moc je spojen právě s ekonomickou aktivitou. „Je nám líto, ale akademici nechávají svět na holičkách,“ píše Oswald a poukazuje na to, že například nejcitovanější časopis v oboru Quarterly Journal of Economics ještě nepublikoval ani jeden článek s tématem změn klimatu. Podle jeho názoru hrozí, že pokud se přístup ekonomů nezmění, „historie je bude přísně soudit a bude mít pravdu.“

Oswald a Stern tvrdí, že přírodní vědy se tématu oteplování věnují dostatečně, ukazují, že data podporují tezi oteplování a to, že je způsobeno lidskou aktivitou. Nicméně nyní přichází na řadu vědy společenské, protože to byly právě ekonomické síly, které problém vytvořily. Ale ekonomové povětšinou mlčí a tím „zrazují civilizaci včetně jejich vlastních vnuků a pravnuků“. Oswald a Stern následně shrnují výsledky své předchozí diskuse o problému oteplování.

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nyní dosahuje 400 ppm. Takové výše naposledy dosáhla v době, kdy byla teplota asi o 3 °C nad úrovní z konce devatenáctého století (tedy z doby, která obvykle slouží jako měřítko teplotních změn). V době tak vysoké koncentrace oxidu uhličitého se hladina moří a oceánů nacházela o 10 – 20 metrů výš než dnes. Bylo tomu tak před třemi miliony lety, homo sapiens tu je asi 250 000 let. Posledních 10 000 let docházelo k výkyvům teplot v rozmezí plus minus 1 °C, nyní se nalézáme na hranici tohoto limitu. S tím, jak moc rychle roste koncentrace zplodin v atmosféře, pak pravděpodobně směřujeme k tomu, že teplota v následujících sto letech stoupne asi o 3 °C. Pokud ovšem neučiníme razantní změny jak na straně výroby, tak na straně spotřeby. Následující graf ukazuje dlouhodobý vývoj globálního teplotního indexu:

Jestliže má být růst teploty menší než 2 °C, musíme snížit emise asi o 40 %, a to v následujících dvou desetiletích. Tato jednoduchá čísla podle ekonomů ukazují, jak rozsáhlý a urgentní celý problém je. To, jak budeme v následujících dvaceti letech investovat, rozhodne o budoucnosti našich dětí a vnuků. O těchto investicích se přitom bude rozhodovat v následujících několika letech a jejich základem by měla být dobrá ekonomická analýza.

Oswald a Stern se domnívají, že změny mají být radikální, ale v delším období mohou přinést snížení chudoby a ekonomický růst. Už nyní podle nich startují „vlnu schumpeterovského technického pokroku“, který bude v následujících desetiletích sílit. Bez dobré ekonomické politiky ale k ničemu takovému nedojde. To samé platí o politické vůli. Jenže v současné době je situace taková, že ekonomy téma v podstatě nezajímá, což ukazuje i následující tabulka. Obsahuje nejvýznamnější vědecká periodika z oblasti ekonomie a počet článků zabývajících se tímto tématem:



„Je načase, aby se naše profese držela své zodpovědnosti. Ekonomové se dostatečně nevěnují největšímu problému naší doby a pokud nebudeme jednat rychle, budeme tvrdě souzeni příštími generacemi,“ uzavírají Oswald a Stern.

(Zdroj: VoxEU)