Argumenty pojišťoven o trestání za obezřetnost nejsou na místě

Stanovisko Ministerstva financí k dopisu České asociace pojišťoven poslancům Parlamentu ČR ve věci revize daňové uznatelnosti technických rezerv

Na základě programového prohlášení vlády z června 2018 se vláda zavázala k provedení revize daňové uznatelnosti technických rezerv v oblasti pojišťovnictví. Programové prohlášení vlády jasně uvádí, že daňově uznatelné technické rezervy budou nově vázány na pravidla obsažená v evropské směrnici Solvency II. Tento systém je odolnější vůči případnému nadhodnocování ze strany poplatníků, neboť výši takto stanovených technických rezerv může pojišťovna ovlivňovat výrazně méně než u stávajícího postupu, který vychází ze zákona o účetnictví. Nejedná se tedy o žádný nový a neplánovaný krok, ale o dlouhodobě avizovaný, jasně zdůvodněný a s pojišťovnami konzultovaný krok.

Žádné překvapení, ale dost času na přípravu

Vzhledem k tomu, že tento záměr je veřejně znám již od června 2018, předpokládaná účinnost by měla nastat v roce 2020 a související fiskální efekt se poprvé projeví až v roce 2021, přičemž návrh počítá s rozložením dopadu této změny až do roku 2022, jedná se téměř o 4 roky, které měly pojišťovny na přípravu. V této souvislosti je na místě připomenout, že už nyní pojišťovny počítají výši rezerv podle způsobu Solvency II, a to pro regulatorní účely, takže administrativně nejde o novou zátěž.

Žádné nové zdanění

Nejedná se o nové zdanění technických rezerv pojišťoven, ale pouze o změnu metody stanovení výše jejich daňové uznatelnosti, a to objektivnějším způsobem. Podstatou tvorby a daňové uznatelnosti rezerv je časový posun vykázání a daňové uznatelnosti nákladů, resp. daňových výdajů, a to k dřívějšímu okamžiku, než ve kterém takový náklad skutečně vznikne. Změna daňové uznatelnosti rezerv je tedy neutrální z hlediska celkové výše daně za všechna období, pro která je daná rezerva tvořena, protože daňově uznatelné jsou ve výsledku pouze skutečně vzniklé výdaje.

Objektivnější a spravedlivější pravidla

Cílem úpravy je kalkulovat výši technických rezerv pojišťoven pro účely zákona o daních z příjmů podle objektivnějších pravidel. Nová metoda dle směrnice Solventnost II, resp. podle zákona o pojišťovnictví využívá propracovaný objektivní systém, jenž plně respektuje specifičnost pojistného trhu a který je kontrolován regulátorem. Současná metoda na základě zákona o účetnictví je subjektivnější, neboť reflektuje účetní zásadu opatrnosti a poplatník tak může tvorbu rezerv z různých důvodů nadhodnocovat. Nová úprava tedy nastavuje objektivnější prostředí mezi poplatníky.

V této souvislosti je tedy nutné zdůraznit, že MF neurčuje, v jaké výši mají pojišťovny účetní technické rezervy tvořit. Pouze vybírá ze dvou způsobů výpočtu ten, který bude vhodnější a objektivnější pro daňové účely.

Žádný důvod vynechat životní pojištění

Česká asociace pojišťoven (ČAP) argumentuje, že úprava v oblasti životního pojištění není žádoucí, protože „přiměje postižený sektor k tomu, aby napříště tvorbu rezerv omezil.“ S tímto argumentem však nelze souhlasit. Pokud by došlo k zúžení pravidel pouze na neživotní pojištění, nebylo by dosaženo cíle dané úpravy. Účetní rezervy obsahují obezřetnostní přirážku a po celou dobu trvání pojistné smlouvy vycházejí z podmínek, které byly při uzavření smlouvy. Technické rezervy dle Solventnosti II jsou založeny na metodě nejlepšího odhadu budoucích peněžních toků, zohledňují aktuální tržní situaci, vývoj a očekávání pojišťovny a proto jsou pro účely daní vhodnější.

Na celou věc je však třeba se dívat i z dlouhodobého pohledu: Díky vyšším rezervám než jsou dle Solvency II měly možnost pojišťovny profitovat na odložení daňové povinnosti. Od data účinnosti se jen říká, že na této možnosti se profitovat nebude, tj. vyšší tvorba rezerv nebude ovlivňovat daňovou povinnost. Nicméně benefit spočívající v tom, že si daň pojišťovna odložila z minulosti až např. na právě rok 2021, tím upřen není.

Připomínáme, že návrh pouze upravuje daňovou uznatelnost rezerv, nikoliv výši jejich tvorby. Daňová uznatelnost tvorby rezerv nemůže vstupovat jako motivátor pro jejich vytvoření, neboť vytváření rezerv by mělo být podmíněno jejich potřebou, nikoliv potenciálem získání daňové výhody (ačkoliv tvrzení ČAP svědčí spíše o opaku).

ČAP argumentuje také srovnáním s jinými odvětvími. Nicméně ohledně ostatních průmyslových odvětví platí, že účetní rezervy vytvářené dobrovolně za účelem odložení peněz na budoucí výdaje jsou daňově neuznatelné, tj. paralela směrem k domácnostem (žádný živnostník si nemůže pouze účetně vytvořit daňově uznatelnou rezervu) a běžným podnikům (zde platí totéž) opět svědčí k řešení, které předložilo MF.