Světová ekonomika v následujících dvou letech

Není to tak dávno, co se zdálo, že aktivita ve světové ekonomice může během zbytku roku slušně oživit. Nemalou měrou se na tom mohla podílet Čína, která podle nejednoho názoru dosáhla v 1Q cyklického dna. V posledních týdnech ale tento optimismus pozbývá na síle a hlavní příčinou jsou bezesporu rostoucí tenze v oblasti mezinárodního obchodu a z nich pramenící nejistota. Danske Bank se před několika dny podělila s investory o své nové odhady vývoje v hlavních světových ekonomikách do roku 2021. Detaily lze nalézt na jejích stránkách, já bych se zde rád s několika poznámkami podíval na hlavní témata.

Projekce pro USA počítají s tím, že tempo růstu postupně klesne z 2,9 % roku 2018 na 2 % v roce 2020 a 2021. V americké ekonomice je klíčová spotřeba domácností a její vývoj trendově odpovídá změnám celého produktu (viz private consumption). Danske nečeká žádný investiční boom, i když tempo růstu investic se zvedne z letošních 2,4 % na 3,4 % v roce příštím a přespříštím. Na nějaký mohutný posun nabídkové strany ekonomiky to ale stačit bezesporu nebude.

Prognózy nepočítají s žádnou mohutnou fiskální stimulací a ani růstovou stimulací ze strany exportů (naopak). Nezaměstnanost by se měla dál snižovat, a to až na 3,3 % v roce 2021. V tomto smyslu (doplněném oním vývojem investic) tak můžeme obecně hovořit o přistávání na potenciál. Přistávání, které ale nebude probíhat tak, že by Fed dál brzdil, ale podle Danske bude muset naopak trochu pomoci, protože sazby klesnou na 1,75 %, a to již v letošním roce (v Q3 o půl procentního bodu a v Q4 o čtvrt procentního bodu).

Z tohoto pohledu to tedy Fed s předchozím utahováním přehnal. Je důležité si také všimnout, že odhady počítají s tím, že centrální banka nechá inflaci po dva roky mírně přestřelovat svůj cíl. Podle mne by nešlo o nezodpovědný krok s ohledem na to, jak dlouho inflace podstřelovala – přestřelování tak představuje faktické naplnění symetricky vnímaného inflačního cíle. ECB tuto politiku nesleduje a je pravděpodobné, že to se projevuje i na efektivitě a důvěryhodnosti její politiky – viz níže.



Eurozóna by se podle Danske měla svým tempem růstu v následujících dvou letech jen velmi mírně zlepšit, s 1,3 – 1,4% růstem se bude držet znatelně pod Spojenými státy. I toto tempo růstu by ale podle banky mělo stačit na pokles nezaměstnanosti na 7,4 % (více než dvojnásobek nezaměstnanosti v USA). A na to vše bude potřeba, aby ECB držela sazby stále pod nulou (nějaké dosahování inflačního cíle se ale konat nebude).



Situace by se měla příští rok a v roce 2021 znatelněji zlepšit i v Německu - tamní tempo růstu by se mělo dostat blízko úrovním roku 2018. Tahouni? Veřejná spotřeba a exporty. Právě jejich vývoj implicitně naznačuje, že obchodní tenze a slabost čínské ekonomiky by měly pominout letos, respektive příští rok. A v roce 2021 by už měly německé exporty upalovat vyšším tempem než v roce 2021. Což je optimistický výhled i pro nás.



U Číny Danske čeká v letošním roce pokles tempa růstu až na 6,2 % a příští dva roky téměř k 6 %. Postupně ochlazovat by měly investice, spotřeba soukromého sektoru od nich roli tahouna růstu přejímat nebude a v tomto smyslu nemůžeme hovořit o nějakém mohutném přechodu na nový rychlo-růstový model.

Bude ale klesat podíl investic na produktu a míra úspor, k tomu se bude běžný účet země dostávat do záporu, takže posun na této úrovni patrný je. „Jen“ nelze doufat, že jej nebude doprovázet tlak na pokles růstu celkové ekonomické aktivity. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že Číně by v těch horších scénářích hrozilo i velmi tvrdé přistání a o něčem takovém podobné odhady ani náhodou nehovoří.



Celkově vidím prezentovaná čísla jako optimistická (ale ne nereálně) zejména proto, že nepočítají s tím, že by v následujících více než dvou letech přišly nějaké vážnější problémy, neřkuli recese. Naopak, v nejedné oblasti by se podle nich měly věci zlepšovat. A v případě USA by došlo ke znatelnému prodloužení předchozí rekordní doby expanze.