Kosmetické změny nás před kolapsy bank nezachrání, je třeba radikální řez

Podle známého ekonoma Laurence Kotlikoffa se většinou domníváme, že poslední recesi vyvolaly „špatné banky plné špatných bankéřů, kteří dělali špatné věci“. Jenže „tento příběh nesedí na fakta“ a navíc „odvádí pozornost od skutečného problému, kterým je samotný bankovní systém fungující tak, že musí kolabovat“.

Kotlikoff na stránkách VoxEU rozebírá hlavní faktory, které jsou obecně považovány za základ poslední krize a recese a které ale podle jeho názoru mají jen druhořadý význam. Tvrdí tak, že ztráty z nekvalitních hypotéčních úvěrů nebyly ve skutečnosti tak velké, aby způsobily masivní škody v celé ekonomice. Ukazuje to mimo jiné i nákup špatných hypoték v hodnotě 29 miliard dolarů, který provedl Fed od banky Bear Sterns. Podle ekonoma šlo o „jasný úplatek bance JPMorgan, aby Bear Sterns koupila“. Ale hlavně na těchto aktivech, které byly považovány za jedny z nejhorších, nakonec nevznikla žádná ztráta.

Ekonom tvrdí, že ani realitní bublina nedosahovala takových rozměrů, jak se tvrdilo. Ukazuje na to mimo jiné reálný růst cen nemovitostí, pokračující urbanizace a poptávka zahraničních subjektů po amerických nemovitostech. Změny cen nemovitostí navíc představují jen „transfer bohatství mezi kupujícími a prodávajícími a nejsou šokem pro reálnou ekonomiku“. Skepticky se ekonom vyjadřuje i o negativním vlivu práce ratingových agentur či vysokého zadlužení bank.

Kotlikoff poukazuje i na to, že podle analýzy z roku 2018 netvořily tři čtvrtiny derivátů RMBS s ratingem AAA v roce 2013 žádné ztráty a dokonce si vedly lépe než všechna aktiva s ratingem AAA. To podle ekonoma naznačuje, že ani podobné deriváty nemohly být tou hlavní příčinou krize. Zároveň považuje za mylný i názor, že na viníkem krize byly špatně nastavené odměny managementu bank, který nebyl motivován ke správnému hodnocení rizik. Studie z roku 2011 totiž ukazuje, že velká část těchto odměn byla ve formě akciových opcí a management ve skutečnosti během krize a recese utrpěl značné ztráty.

Hlavní problém se naopak nachází jinde – v malé transparentnosti bank. Ta vede k šíření zavádějících informací a následně paniky. Příkladem je zmíněná banka Bear Sterns, kterou si podle ekonoma vybrali investoři sázející na pokles ceny akcií právě kvůli její neprůhlednosti a cena akcií této banky tak během krátkého období klesla z 60 dolarů na 2 dolary při jejím prodeji. Do hry se tak dostala sebenaplňující se proroctví, která mohou skončit jakkoliv. Když ředitel Lehman Brothers Richard Fuld vypovídal před Kongresem, tvrdil, že to, co se stalo jeho bance, se mohlo stát kterékoliv jiné. Kotlikoff to bere jako další důkaz, že „bankovní systém neničí bankéři, ale ničí se sám, protože funguje v temnu a navíc na základě vlastního zadlužování“.

Z uvedeného plyne, že „bankovní systém nelze zachránit kosmetickými změnami“. Namísto nich je třeba „systém s nulovým zadlužením a vládou vyžadovanou transparentností“. „Proč? Protože nelze být jen trochu těhotná. Pokud se do systému dostane trochu netransparentnosti a trochu dluhů, již mohou vznikat násobné rovnováhy,“ píše Kotlikoff. Konkrétním řešením by pak podle jeho mínění měla být transformace bank na vzájemné fondy financované ze 100 % vlastním kapitálem a poskytujícím informace v reálném čase.

Zdroj: VoxEU