O etice, politice a NAPu mezi nimi

Libertarianismus (anarchokapitalismus i minarchismus) je politická teorie, tedy teorie o podobě společenského uspořádání. Většina libertariánů se přibližně shodne na principu neagrese jako principu, ze kterého onu politickou teorii vyvozují. Ve většině diskuzí to funguje výborně, většina lidí princip neagrese intuitivně akceptuje a diskutuje spíše o dalších důsledcích (koneckonců, kdo by přímo tvrdil, že je v pořádku iniciovat násilí?), dokud se vzácný tazatel nezeptá „proč?“.

Otázka „proč právě princip neagrese“ je komplikovaná proto, že si jej mnoho libertariánů axiomatizuje. Nicméně princip neagrese je socio-etický princip, tedy princip určující, jaké akce jsou správné ve vztahu k ostatním. Na opuštěném ostrově nepotřebuji princip neagrese. Abych ale určil, jaké akce jsou správné ve vztahu k ostatním, musím nejprve vědět, jaké akce jsou obecně správné. O co je správné usilovat. Rovině socio-etické (politické) tedy musí předcházet rovina etická.

Co to znamená v praxi: libertariáni axiomatizující princip neagrese, zaskočeni otázkou proč, se často odvolávají na hodnoty jako svoboda. Pak je ovšem třeba být připraven zodpovědět, co je svoboda, a proč se jedná o pozitivní hodnotu, což jsou opět etické otázky.

K libertarianismu v politické rovině lze dospět z mnoha různých etických důvodů. Může to být objektivismus, k němuž se hlásí autor textu, nebo určitý typ utilitarismu, ke kterému inklinuje většina libertariánů. Může to být Lockeovská teistická teorie. Existuje i libertariánský argument opřený o Kanta.

V případných dalších textech bych se rád zaměřil na rozbor a kritiku konkrétních etických teorií. Účelem tohoto textu je jistá výzva libertariánům, aby neopomínali etickou rovinu, která logicky musí předcházet rovině politické, a byli připraveni na ono proč.

Jan Mošovský, na Mises.cz