Globální kapitalistické trhy budou viset na rtech Komunistům

Tento týden proběhne kongres Komunistické strany, který bude jednat o dalším ekonomickém vývoji v zemi a potřebných reformách. To naštěstí už dlouho nejsou zprávy z naší domoviny, ale z Číny. Světová ekonomika si stále vede výjimečně dobře, těží ze silné důvěry podnikatelského sektoru i domácností a zabrzdit jí není dokonce schopná ani mimořádně kreativní americká vláda. Na seznamu „známých neznámých“ rizik pro globální ekonomiku tak asi bude dominovat stále Čína. I proto jde význam nadcházejícího kongresu daleko za hranice Říše středu.

Potenciální rozbuškovost Číny je dána známými faktory: Vysoké dluhy, stále příliš velká váha průmyslu a investic, stále příliš malá váha spotřeby a služeb, napjatý realitní trh. Tempo ekonomického růstu postupně klesá, o nějakém opětovném vzedmutí se nemůže být řeči. Hraje se jen o to, zda proběhne přistání tvrdé, či měkké. Poslední roky jsem byl v táboře, který viděl věci pesimističtěji. Zatím tento tábor v názorové při prohrává, protože Číně se zatím daří přistávat relativně hladce. Kéž by tomu tak bylo i nadále. 

Popsat scénář čínského kolapsu není zase tak složité. Vláda se bude snažit ze stávajícího modelu vyždímat poslední kapky ekonomické aktivity s tím, že nahromaděné problémy bude řešit už někdo jiný. Bude pokračovat dluhová stimulace, finanční systém ale nakonec neunese objem špatných úvěrů a množství zombie společností. Začne se sanovat ze státního, ale propukne panika a ani čínská vláda nebude mít dostatek zdrojů, aby zastavila spirálu pádu.

V současné době globálního fundamentálního růžova ale není složité ani vykreslení představy onoho hladkého přistávání. Značně k tomu přispívá právě pozitivní vývoj ve světové ekonomice. Ten poskytuje čínské vládě čas a ona tak může provádět potřebné reformy umírněným tempem, které bude posouvat ekonomiku směrem k nové rovnováze a zároveň nebude vyvolávat přílišné tenze ve společnosti. 

Možná, že převažující pohled na trzích shrnuje nejlépe závěr poslední čínské analýzy od Danske Bank: „Reformy sice postupují, ale příliš pomalu. To může nakonec vyvolat krizi, v následujících několika letech je ale nepravděpodobná“. Proč? Protože nějaké zdroje stále ještě jsou. A jak známo, trhy se moc nestarají o to, co by mohlo přijít za horizontem několika málo čtvrtletí. Z části právem, z části je to krátkozrakost. 

Nakonec je vše možné…

Přesuňme se ale od obecnějších úvah k několika konkrétním. Na optimistické dlouhodobé notě je zajímavé povšimnout si toho, že Čína skutečně nechce zůstat levnou montovnou světa, ale chce se v potravním a hodnotovém řetězci přesunout výše. Následující obrázek ukazuje počet prodejů průmyslových robotů v letech 2014 a 2015. Graf vlastně celkově napovídá, v kterých zemích se dá asi čekat největší technologicko – výrobní pokrok: Jižní Korea, Japonsko, Německo a USA. A pokud bude v nastaveném tempu pokračovat i Čína, vejde se sem i ona:

Druhý obrázek ukazuje podíl studentů směřujících k vysokoškolskému vzdělání k celkovému počtu lidí ve věku, ve kterém se na univerzitách studuje. V USA a Jižní Koreji tento poměr postupně znatelně roste a dnes tam již jdou na nějakou formu vyššího vzdělání téměř všichni. Čína v tomto měřítku stále znatelně zaostává, ale růst dosahovaný v posledních letech je značný:

Minulý týden jsem tu psal o tom, zda japonský a možná i německý průmysl neprochází určitým obdobím kvalitativní dekadence a zda se nakonec nebude smát Čína. Zatím je to stále ekonomická fikce, ale výše uvedené naznačuje, že Čína to alespoň zkouší a masivně do své budoucnosti investuje. V tomto ohledu tak může být překvapivé připomínat, že vysoké investice jsou ale stále jejím největším problémem. Jak ukazuje poslední graf, jejich podíl na HDP je totiž stále vysoko a i když v poslední době klesá, o nějakém masivním přechodu na novou rovnováhu stále nemůže být řeči:

Čína v podstatě řeší ten samý problém, jako některé postkomunistické ekonomiky v prvních letech/desetiletích své znovunabyté svobody. Tedy přechod od těžkého průmyslu, tun oceli a uhlí k „měkkým“ službám a (kvalitnímu) spotřebnímu zboží, které dokáže u zákazníka vyhrát boj se zahraniční produkcí. Tento „kongresový“ týden naberou spekulace o jejím tahu na bránu opět na intenzitě. Propadák asi nepřijde, protože jak jsem několikrát zmínil, ve světové ekonomice je nyní výjimečně dobře.