Víkendář: Padne Schengen? Pokud ano, stejně se nic nevyřeší.

Jedním z největších úspěchů Evropské unie je vytvoření největšího jednotného trhu na světě. Ten čítá 508 milionů lidí a rozkládá se od Irska až k hranicím Ruska. Od devadesátých let je fungování tohoto trhu podporováno odstraňováním vnitřních hranic EU a překážek, které brání pohybu zboží a lidí uvnitř této unie. Dosažený úspěch ale nyní ohrožuje uprchlická krize. Kvůli ní se objevují hlasy volající po obnovení vnitřních hranic. Přicházejí ze zemí, jako je Velká Británie či Maďarsko i přesto, že vedle omezení pohybu lidí by tento krok negativně dopadl na pohyb zboží a služeb.

Astrid Ziebarth z The German Marshall Fund, který sídlí v Berlíně, tvrdí, že „Schengen je v současné době hodně křehký a nacházíme se v rozhodujícím bodě“. Jen v červenci vstoupilo do EU 100 000 lidí a řada zemí se s touto vlnou uprchlíků vyrovnává jen těžce. Jedná se zejména o Itálii, Řecko a Maďarsko, ale i populární destinace jako Německo a Švédsko. Jen Německo letos očekává 800 000 uprchlíků. Schengenské dohody se týkají většiny zemí EU (mimo Británii, Irsko, Dánsko) a zahrnují i Švýcarsko, Norsko a Island. Nyní čelí útokům ze všech koutů Evropy a jejich kritici tvrdí, že Evropa bez hranic uprchlickou krizi pouze zhoršuje. Podle jejich názoru motivuje uprchlíky ke vstupu do EU, protože ti věří, že se do cílové země dostanou bez větších problémů.

Na reformu Schengenu hodně tlačí Velká Británie. Ale například i bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt před několika dny uvedl, že „uprchlická krize ukázala na nedostatky současného systému podobně, jako finanční krize ukázala na nedostatky eura“. Podle něj nyní neexistují „adekvátní instituce“ a „Evropa je mistrem ve vytváření politik, ke kterým ale už nejsou vytvořena potřebná pravidla a instituce“. Zastánci otevřených hranic nicméně varují před unáhlenou reakcí. Schengen je podle nich viněn neprávem, problém tkví ve skutečnosti v tom, že země EU nejsou schopny vytvořit jednotný systém, který by nakládal s uprchlíky a poskytoval azyl.

Bývalý francouzský velvyslanec v USA Pierre Vimont se domnívá, že řešení by mělo spočívat v rozšíření Schengenských dohod tak, aby bylo současnou krizi možné řešit. „Pokud se Schengenu zbavíme, znamená to, že každá země bude problém řešit po svém a všichni se shodnou na tom, že to by věci jen zhoršilo,“ uvedl Vimont. EU by namísto toho měla vytvořit „koordinovanou a jednotnou správu svých hranic“. K tomu je nutné si uvědomit, že Schengen problémy nevytvořil, v jejich jádru stojí válka a chudoba.

I přes uvedené argumenty je ale jasné, že Schengen se nachází pod rostoucím tlakem. Například Rakousko začalo provádět kontroly na hranicích s Maďarskem. Bavorsko zase požaduje obnovení kontrol po Rakousku a Itálii a kontroly už jsou běžné na hranicích Itálie a Francie. Problém s přílivem uprchlíků měla řešit dohoda z Dublinu, ale například Řecko, které je pod velkým tlakem, ji už začalo ignorovat a pouští uprchlíky dál bez registrací. I Angela Merkelová dnes uznává, že tyto dohody nefungují, protože „nelze chtít po Itálii a Řecku, aby se s problémem vypořádaly samy“. K tomu ale dodala, že to také nelze čekat od Německa, Švédska a Rakouska.

V souvislosti s krizí je často kritizováno Maďarsko, které zase z krize začalo vinit Německo. Jak uvedl maďarský premiér Viktor Orbán: „Nejde o evropský problém, jde o problém německý. Do Maďarska nikdo nechce, všichni chtějí do Německa.“ EU chce problém řešit, ale mezi členskými zeměmi panuje jen malá shoda na tom, jak to učinit. Angela Merkelová přitom varovala, že pokud se řešení nenajde, budou tlaky na obnovení vnitřních hranic dále růst. „Chceme dosáhnout férového rozdělení uprchlíků a pak se nebudeme muset bavit o Schengenu. Nemá smysl se navzájem obviňovat, musíme prostě jasně říci, že současná situace není přijatelná,“ dodala německá kancléřka.

Pokud by Schengen skutečně padl, mělo by to vážné ekonomické důsledky pro země jako Německo, které těží z intenzivního obchodu s jinými evropskými státy. Celá řada evropských ekonomik se spoléhá na volný pohyb zboží a služeb a změn se obávají například dopravní společnosti, kterým by vzrostly náklady. Vysoké náklady by si také vyžádalo i samotné obnovení hranic. Navíc by jejich zavedení samotnou krizi neřešilo a podle některých názorů je tlak tak velký, že uprchlíci by se dovnitř EU nakonec stejně dostali. Amnesty International hovoří o tom, že v Evropě nyní probíhá „nejhorší uprchlická krize od druhé světové války“. Evropa podle ní nepotřebuje ploty, ale musí vytvořit bezpečné oblasti pro uprchlíky a způsob, jak s nimi zacházet s důstojností.

Autorem je Siobhán Dowling.

Zdroj: Handelsblatt