Polský impuls, aneb jak jsou na tom (budoucí) penzisté a co to znamená pro investory

Oznámení Polska (není bohužel první zemí), že si sahá do kapes lidí a vybírá více než polovinu peněz nashromážděných v penzijních fondech (resp. stahuje státní dluhopisy a likviduje je) je podle mého názoru jedna z hlavních událostí prvního zářijového týdne.

Polsko zavedlo druhý pilíř před téměř 15 lety.  Polsko díky tomu snižuje okradením investorů svoje zadlužení téměř o desetinu. Že prý to investorům doplatí, až půjdou do důchodu. Takových slibů tu bylo a ještě bude... (mimochodem, nebyl za totéž poslán Madoff na léta do vězení?)

Slouží jako ukázka toho, jak mohou časem dopadnout fondy našeho druhého pilíře (můj názor na něj je jasný). V reklamní kampani na druhý pilíř bylo často zmiňováno, jak si lidé ve všech vyspělých zeních si spoří na sami důchod, aby nebyli závislí na penzi od státu.

Zakládá se toto tvrzení na pravdě? Co to znamená pro investory?

Protože Spojené státy ovlivňují prakticky všechny trhy, podíval jsem se na finanční situaci (skoro)penzistů právě tam. Jaká je tedy realita?

• Do roku 2050 vzroste počet důchodců ze stávajících 40 miliónů na více než dvojnásobek, respektive na téměř 90 miliónů. Věku 65 let dosahuje každý den několik tisíc z generace Baby boomers (generace narozená v letech 1946-1964)
• Na konci druhé světové války připadalo 4,5 důchodce na jednoho pracujícího. Nyní je tento poměr 2,5:1.
• Nyní pracuje každý třetí důchodce. Z těch, kteří se do důchodu teprve chystají, počítají s nutností pokračovat v práci již 2 lidé ze 3.  Počet pracujících důchodců přitom roste ne proto, že by chtěli, ale proto, že jsou nuceni z finančních důvodů.
• Čtvrtina Američanů starších 45 let nemá vůbec žádné úspory, nemluvě i důchodových. Další pětina má důchodové úspory menší než 10 tisíc dolarů
• Pouze necelá polovina Američanů půjde do důchodu se splacenými dluhy. Proto ten nárůst pracujících důchodců zmiňovaný výše.
• Osobní bankroty Američanů starších 55 let činí dnes pětinu všech osobních bankrotů. V roce 2001 to byla pouze osmina.

Co to znamená pro investory?

Řada investorů předpokládá, že s rostoucím množstvím lidí odcházejících do důchodu, budou tito přesouvat své prostředky z akcií do obligací, což bude tlačit jejich výnosy směrem dolů. Pokud ale vezmu v úvahu výše uvedená čísla, domnívám se, že lidé budou své peníze z fondů vybírat. Pokles poptávky po obligacích bude jasný a Fedu nezbude nic jiného, než nakupovat.

Toto platí pro „klasické“ fondy, jak je známe u nás, tedy „defined contribution“. U těchto fondů je známá výše příspěvků do fondu, výše penze je neznámá a závisí z velké části na zhodnocení prostředků v penzijním fondu.

Ve Spojených státech existuje však ještě jeden typ penzijních fondů. V takovém případě (zejména u zaměstnaneckých penzijních fondů založených americkými společnostmi v druhé polovině minulého století) jde o „defined benefit“ fondy, kdy zaměstnanec zná v předstihu desítek let výši své penze jako benefit. Na první pohled je pro zaměstnance výhodnější, na druhý pohled se však tento fond může snadno dostat do problémů.

V takovém případě zaměstnavatel je nucen do takového fondu přispívat tolik, byl schopen svým zaměstnancům odcházejícím do důchodu vyplácet slíbené penze.

Čím vyšší výnosy fon dosahuje, tím méně stačí zaměstnavateli přispívat. Relativně nízké kupóny v poslední době vydávaných obligací zvyšuji tlak na výši příspěvku zaměstnavatele do takovéhoto fondu. Díky i drobnému zlepšení budoucího očekávaného zhodnocení se dala slušným způsobem ovlivnit pozice fondu. Své o tom ví naposledy i zaměstnanci města Detroit. Po přehodnocení předpokladů se deficit penzijních fondů tohoto města rázem zvedl na více než pětinásobek dříve uváděné hodnoty - konkrétně na 3,5 miliardy dolarů.

Miliarda sem, pár miliard tam. Něco takového může zásadním způsobem ovlivnit hospodaření řady firem. Mějme to na paměti.