Mark Mobius: Komodity a život Kaspického moře

Vážení čtenáři, děkuji vám za přízeň po dobu mé několika týdenní nepřítomnosti. Finanční trhy stále vykazují vysokou míru volatility, což lze samozřejmě také považovat jako období vhodné pro investiční příležitosti, po kterých se také poohlížíme. Níže bych se s vámi rád podělil o své poznámky ze své nedávné cesty.

Která země je celosvětově největším producentem ropy? Ne, není to Saudská Arábie, ale Rusko. Ropa a zemní plyn mají pro ruskou ekonomiku obrovský význam, stejně jako celá řada dalších přírodních zdrojů jako například nikl, palladium a diamanty. A právě rostoucí ceny komodit jsou tím, co pomáhá ruské ekonomice v rychlém růstu (ten je pro tento rok MMF odhadován na úrovni 4,3 %), vedle toho Rusko snížilo své úrokové sazby, které dosáhly vrcholu v roce 2008, rovněž poklesla nezaměstnanost, ruské devizové rezervy pak v červenci tohoto roku přesáhly hranici 500 miliard USD a i ruské akciové trhy si od roku 2008, i přes nedávné poklesy, vedou docela dobře. Tato fakta jsou zároveň důvody našeho zvýšeného zájmu o ruské ropné společnosti Abychom se o stavu těžby a zpracování ropy přesvědčili na vlastní oči, vydali jsme se na cestu ke Kaspickému moři.

Náš plán byl letět do Astrachaně, přístavu na břehu Kaspického moře, a odtud pokračovat na vrtnou plošinu. Astrachaň, s populací okolo půl milionu obyvatel, je významným městem na jihu Ruska s fascinující a bouřlivou historií. Tumurlane (mongolský vladař) jej v roce 1395 vypálil do základů, v roce 1556 se však města zmocnil Ivan Hrozný, který zde zároveň nechal vybudovat pevnost,která zde v celé své kráse stojí dodnes. Tuto pevnost zdobí neuvěřitelně tlusté zdi a ortodoxní katedrála, která byla v době naší návštěvy plná věřících, ať již mladých nebo starých. Pevnost odolala mnoha invazím, včetně těch ottomanských v roce 1600, zda zdi pevnosti se nepodařilo proniknout dokonce ani slavným janniserianům. Poté co se osmanský sultán vzdal svého nároku na město, otevřel se celý region říčnímu obchodu na Volze, a samotné město se pak stalo vstupní branou do Orientu užívanou obchodníky z Arménie, Persie, Indie a dokonce i anglickými obchodníky z Muscovy Company. Ve městě jsme měli možnost spatřit několik caravansarů, které zde zůstali jako připomínka dávných cestovatelů. Petr Veliký zde během své vlády nechal postavit loděnici, město se tak stalo základnou pro bojové výpravy po Kaspickém moři proti Peršanům (dnešní Irán).

První zmínka o ropě v okolí Kaspického moře pochází již z desátého století, když angličtí obchodníci popsali ropu vytékající se země v oblasti Baku v Azerbajžánu. První mořský vrt byl zprovozněn v roce 1873, do roku 1900 pak bylo zprovozněno více než 3 000 ropných vrtů, díky nimž získal tento region přívlastek „hlavní město černého zlata“.

Život pod hladinou

Kromě ropy je Kaspické moře známé také díky kaviáru běluhy, zdejší vody jsou také bohaté na jesetera, zdroje celosvětově proslulého kaviáru. Aštrakan nemohl mít pro obchod s kaviárem lepší pozici. Nyní je však, po letech nadměrného rybolovu, jeseter v celém Rusku chráněn, a platí také přísný zákaz odebírání jeho kaviáru. Rozhodl jsem se zjistit o problematice znovuosídlení Kaspického moře jeseterem více, a tak jsme se vydali směrem do výzkumného institutu, kde jsme měli možnost pozorovat jeho úspěšný program umělého potěru jesetera a experimentální tření a jednotlivá chovatelská zařízení.

Když jsme přijeli na místo, byli jsme uvedeni do komplexu budov se stovkami nádrží, v nichž byla do potěru pěstována vajíčka, ze kterých rostly běluhy jesetera a dalších příbuzných druhů. Tato stanice vypouští do Kaspického moře každý rok více než milion ryb různých velikosti, od těch vážících 10 gramů, až po ty vážící 250 gramů. Jedná se však o nikdy nekončící úsilí, protože nelegálnímu rybolovu se ve vodách Kaspického moře stále daří, což je dáno i tím, že jakákoliv spolupráce zemí na březích Kaspického moře, tzn. Ruska, Kazachstánu, Iránu, Turkmenistánu a Azerbajžánu, je opravdu komplikovaná. Vědci v institutu mi rovněž řekli, že místní stanici před pár lety navštívila i delegace z Číny, dnes je pak Čína celosvětově největším pěstitelem jesetera!

Těžba ropy

Po této kratší odbočce jsme obrátili pozornost zpět k ropným věžím. Podnikli jsme také cestu na jednu z moderních leduvzdorných plošin vybavenou zařízením, které umožňovalo těžbu ropy v hloubce až 7 400 metrů. Hlavní plošina, na které přistál náš vrtulník, pak sloužila jako obydlí pro více než 100 lidí sloužících na plošině. Během návštěvy nám zdejší inženýři vysvětlovali, jak je vytěžená ropa přepravována podmořskými ropovody na plovoucí stanici mimo hranici ledu, odkud je dále přepravována tankery. Třpytící se plošina disponovala hi-tech vybavením a bezpočtem bezpečnostních opatření. Na plošině jako takové nám bylo rovněž řečeno, že plošina je schopna těžit nejen směrem ve vertikální, ale i v horizontální poloze, kdy jsou jednotlivé trubky schopny těžit ropu až z 5 kilometrové vzdálenosti. Kontrolní místnost pak byla vybavena řadou monitorů užívajících satelitních kanálů, díky kterým mohli inženýři v reálném čase sledovat polohu jednotlivých operací na různých vrtech.

Určitě se jednalo o zajímavou zkušenost. Možnost vidět způsob jakým fungují těžební vrty mi objasnila další věci ve věci finančního zdraví celého podniku. Podle mého názoru jsou těžební operace a produkční centra nejlepší cestou jak si udělat obrázek o tom, jakým způsobem fungují ruské těžební firmy.

Nenechte si ujít další zápisky z blogu Marka Mobia na http://www.penizenavic.cz/clanky-dle-autora/mark-mobius