Paděláme? Paděláte! Padělají..

Statistiky jsou opravdu alarmující: za posledních dvacet let se objem obchodu s padělaným zbožím zvýšil o 10 000 (!) procent, obrat z obchodu s padělaným zbožím podle OECD ročně dosahuje 250 miliard dolarů (viz graf) a neustále roste a tvoří 6–7 procent z celosvětového mezinárodního obchodu.

zdroj: OECD

Již na první pohled je patrné, že tyto statistiky nevycházejí z tvrdých dat. Jde pouze o dohady. Zachycují však trend, s nímž by si dovolil polemizovat jen málokdo. Padělá se zkrátka všechno. Továrny v Číně, Bangladéši nebo v Kambodži jedou na třísměnný provoz, z něhož oficiální bývají maximálně první dvě směny. Takový je zkrátka dnešní globalizovaný svět.

Koupil jste si někdy nějaký padělek? Vydržel vám? A jaký je vlastně váš postoj k celému systému, kde na jedné straně stojí předražené originální výrobky a na druhé padělky, které jsou mnohdy k nerozeznání od originálu.

Represe – pálení obrovských hranic s falešným zbožím celý problém očividně neřeší. Každou spálenou kabelku okamžitě nahradí dvě nové. Existuje podle vás nějaké systémové řešení? Nebo nám nezbývá než se s padělatelstvím smířit?

Aleš Michl

Ekonomický analytik Raiffeisenbank

Jsem patriot. Teď mám na sobě oblek z Prostějova, košili od české firmičky a hodinky Prim. Doma mám samozřejmě i botasky. A nikdy bych to nevyměnil za žádnou šunku nebo dokonce jejich padělky. Jsem přesvědčen o tom, že pokud ty naše podniky povedou chytré hlavy, tak je padělky neohrozí. Koukněte třeba na bankrot Prostějova. Sázím malé pivo na to, že podnik nepohřbily padělky ani ekonomická „krize“. Ani Čína, ani Vietnam. Sázím na selhání manažerů a akcionářů v posledních pěti deseti letech. Neměli vizi dělat kvalitní a značkovou konfekci doplněnou obleky na míru. Na „no name“ produkt z běžné konfekce nasadili vysoké ceny. A prodávali ho v prodejnách, kde se zastavil čas… O tom to všechno je, ty české tradiční firmy se musí už konečně vzbudit a rozpoznat, že žijeme v nové realitě. Já jim budu pomáhat, co to dá, v přímé úměře ke změnám na své výplatní pásce.

Tomáš Prouza

Ředitel pro rozvoj a péči o klienty, místopředseda představenstva společnosti Partners

Vědomě jsem si padělek nikdy nekoupil a ani bych to neudělal. Jenže dokud bude existovat poptávka, bude zde logicky i nabídka. Řešení je podle mne spíše o kultuře dané země. V Čechách není problém potkat dámu, která si s falešnou kabelkou Louis Vuitton nastupuje do metra na Kačerově, a s nikým to ani nehne. Kdyby to zkusila v metru v Paříži, tak se jí půlka osazenstva metra vysměje. Dokud tedy lidem samotným nezačne vadit, že nahlas inzerují svou hloupost nošením jednoznačných padělků, zůstane platit okřídlené „čím víc pruhů, tím víc Adidas“…

Světlana Rysková

Projektová manažerka Sdružení obrany spotřebitelů

Když si koupíme nějaké takzvané originální značkové oblečení nebo obuv a podíváme se, kde bylo vyrobeno, s největší pravděpodobností zjistíme, že v zemi, které patří přední místo v produkci padělků. Škoda, že tam není uvedena i továrna. Možná bychom zjistili, že originál i padělek pocházejí z jedné a té samé. Jen za originál zaplatíme víc, a výrobce na tom tedy víc vydělá.

Stále více firem přenáší výrobu do zemí s levnou pracovní silou, aby měly vyšší zisky, a pak křičí, že máme kupovat jedno zboží vyrobené v těchto zemích, a jiné ne. Takže ať si každý hlídá své – výrobci značkového zboží ať si hlídají, aby nikdo nepadělal jejich značky, a my zákazníci si ohlídáme poměr ceny a kvality zboží, které si kupujeme, a také právo reklamovat nebo vrátit nekvalitní zboží.

Aleš Tůma

Analytik společnosti Partners

Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci. Pálení „padělků“ je ovšem absurdita – když už nic jiného, mohly by dobře posloužit charitě. Absurdní je to vlastně celé. Zavřeme do vězení člověka, který si na tričko namaloval tři pruhy? Narušil tím nějak vlastnická práva výrobce pruhovaného oblečení? Pokud prodejci aktivně vydávají kopie za originál, je to samozřejmě podvod, ale snad nikdo nejde na tržnici s tím, že si tam koupí skutečné značkové zboží. Kopie tedy poškozují značkové výrobce jen minimálně, pokud vůbec. Komu jde o autenticitu, nekoupí si nikdy kopii. Kdo nemá peníze, ten by si originál stejně nekoupil. Celníci by místo zátahů na tržnicích měli televizním kamerám předvádět, jak chytají skutečné zločince.

Jan Traxler

Ředitel a hlavní investiční manažer společnosti FINEZ Investment Management

Když chci originál, jdu do značkové prodejny. Když mi stačí kopie, jdu na tržnici. Snad je každému jasné, že boty za dvě stovky na tržnici opravdu nejsou vyrobené v německé fabrice Adidas, ať už na sobě mají napsáno cokoliv. Nevím, co na tom chce kdo řešit. Vždyť je úplně jedno, co na sobě ty boty z tržnice mají za značku.

Co si o padělatesltví myslíte vy? Lze s ním vůbec bojovat? A není chyba „někde jinde“?

Autorem článku je Martin Vlnas.