Zdaňme Sáblíkovou

Daně jsou nemilou součástí života každého z nás. Ano, jsou i země, kde je neplacení daní považováno za společenský prohřešek, který si slušný člověk nemůže dovolit. Toho ale lze dosáhnout jen při splnění dvou premis, od nichž se stále více vzdalujeme.

Za prvé – s vybranými daněmi se musí zacházet efektivně a nesmějí být z velké části rozkradeny. To nám dlouhodobě nejde.

Za druhé – daním musíme rozumět. Ani ne tak daňovým předpisům jako spíše jejich logice, struktuře a smyslu. Nad výši daní můžeme vést politický spor, ale měli bychom „napříč politickým spektrem“ dbát o to, aby daňoví poplatníci daním rozuměli a mohli se s nimi ztotožnit. Bohužel i to se nám přestává dařit.

Daně u nás dlouho nebyly volebním tématem. Teď se situace změnila. Jde do tuhého. Daně – jinými slovy naše peníze – se staly nástrojem politiků k jejich znovuzvolení, k zajištění dobrých pozic u koryt. Naši volení zástupci jsou zkrátka připraveni pro své blaho udělat cokoliv.

Svým způsobem jsou daně dlouhodobou smlouvou mezi občany a státem založenou na ochotě poplatníků hradit fungování státu. Jejich výše je proto legitimním politickým tématem. Změny v systému by však měly být jen nepatrné, postupné a hlavně logické, tak aby lidé i firmy mohli uvažovat dlouhodobě, odpovědně a strategicky. Mělo by se také dbát na to, aby se danily pouze zásadní a podstatné příjmy. U nás to bohužel vypadá přesně obráceně. Zdá se, že politici začínají vymýšlet, co ještě, co vše a jak by se dalo zdanit. K čemu to povede? Pouze k tomu, že tento národ začne vymýšlet další a další finty, jak nesmyslné a nespravedlivé daně obejít. A že jsme v této disciplíně borci, netřeba dodávat.

Příjmy by, stručně řečeno, měly být zdaněny jednou, řádně a definitivně. Zda více či méně nechť je výsledkem politické soutěže. Další zdanění již jednou zdaněných příjmů je ale nemorální, nespravedlivé a nebylo dohodnuto.

Zdá se, že stát přistupuje k daním nikoli jako k nástroji morální výchovy a získání celospolečenského konsenzu na systémové, přiměřené a solidární účasti na financování státu ale jako k nástroji nahodilého, populistického a nekonečného olupování kohokoliv, kdo ještě něco má nebo odpovědně a transparentně investoval do zajištění sebe nebo své rodiny. Zároveň se daňový systém přestává řídit kriterii spravedlnosti a ekonomické efektivity ale kriterii politického populismu a většinového povrchního zalíbení se.

Je přesmutné, že už i „pravicová“ ODS, která by měla být nositelkou zmíněných principů, produkuje nápady na zdanění „dražších“ nebo druhých a dalších nemovitostí. Je přesmutné vidět, jak jsou vystoupení na ideové konferenci pravicové ODS symptomaticky doprovázena kouřovými clonami pověstného pořadu Kotel moderátorky Jílkové. Je to přesmutné!

Co naplat, že máme nejlepší rychlobruslařku na světě.

Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.