Z toho ven nastavili zrcadlo společnosti

Zaznamenali jste to snad všichni – v přímém přenosu poklidného nedělního rána vybuchla atomová bomba přímo na území České republiky. Nemá cenu rozebírat to, jestli důvody, které vedly uměleckou skupinu, jejíž fonetický název zní jako kýbl exkrementů, byly oprávněné, nebo ne. V hlavním argumentu mají totiž zástupci Z toho ven, byť jde samozřejmě možná o šíření poplašné zprávy, zneužití cizího majetku, či jiné porušení společenských pravidel, pravdu. Většinová společnost není schopná, ba ani ochotná přemýšlet o vlastních myšlenkách, názorech, či vůbec uvažovat o tom, že by se o něco podobného měla pokusit. Přijímá virtuální realitu za fakt. Jednoduše řečeno, a omlouvám se všem médiím, která neuvedu… Když to říkali na TV Nova, tak to musí být pravda. Nechť byl atomový hřib viděn na konkurenční České televizi.

Málo platné, platí zřejmě to, že se Češi, místo toho, aby si raději přečetli, udělali, či zjistili informace k rozhodování, budou raději, jak jsem nedávno slyšel v anonymním rozhovoru dvou starších pánů na tramvajovém ostrůvku, cituji: „čumět na tlusťochy, jak hubnou v přímém přenosu.“ Jistě, řeknete si, proč ne? Co dělat po celodenní dřině, námaze a neustálém napětí, vyvolaném prací, hádáním politiků, nebo nutností sehnat peníze na splátky úvěrů? Zapomenout na všechno lze jednoduše – stisknutím tlačítka dálkového ovladače a navolením pozice jedna až… dosaďte si sami, kolik máte předvoleb. Možná, že Z toho ven nechtěli udělat nic jiného, než říct přesně tohle. To, že s pověstným bahýnkem vyplavaly i další nečekané události, je, snad, taky dobře.

Schválně zkuste položit ve vlastním okolí anketní otázku: Schvalujete proniknutí umělecké skupiny Z toho ven do vysílání ČT s atomovým hřibem, jako upozornění na to, že lidé přestávají vnímat realitu za správné? Podobně formulovaný dotaz jsem položil také některým známým, kteří se zabývají sociologií a zkoumáním veřejného mínění. Předesílám, že to nejsou mediálně známé tváře či ikony politologie, sociologie či výzkumů veřejného mínění. Ale to snad nevadí. A co z toho vypadlo? Při zachování požadavku anonymity docela zajímavé výsledky. Většina totiž neodsoudila hned tento čin jako takový, ale spíš jeho formu. Na druhou stranu můžu při troše zjednodušení říct, že hodně častý názor mých známých expertů byl ten, že na českou veřejnost už zřejmě nic drsnějšího nezabere. A tak doufám, že si nebudeme muset za čas říkat ono Fučíkovské: Lidé, bděte!

Nemyslím si, že ostentativní žádosti, směřované do tištěných deníků a podepsány, promiňte opět tu podobnost, kolektivem pracujících, na přísné potrestání lidí Z toho ven, mohou „systémově“ vyřešit problém stále většího odtržení společnosti od reality. Podíváme-li se na data sledovanosti televizí a trávení volného času, zjistíme překvapivé výsledky. Dlouhodobě totiž podíl televizí na našich volných chvílích neustále klesá. A to nijak pomalinku. Naopak. A to není vůbec špatná zpráva. Přestože si mediální podnikatelé brousili zuby na větší podíl diváků spuštěním digitálního vysílání, český stát (jak již bylo mnohde napsáno) pod diktátem CME, tedy vlastníkem TV Nova, celý proces zastavil. Nemysleme si, že za tím může být starost o dobro diváka, ale myslím si, že čím méně virtuality budeme mít, tím rychleji se můžeme naučit myslet v reáliích. Bez ohledu na nutnost přechodu na digitální systém vysílání a možnou vysokou kvalitu některých programů a stanic.