Ve velínech je občas všechno relativní

Všechno je relativní, říká staré dobré české přísloví. Určitě o něm nepochybujeme. A taky existuje řada teorií o tom, jak zavedenou relativitu udržet dlouho tak, aby z ní společnost měla užitek. Jenže, jak již zaznělo v úvodu, všechno je relativní. A hlavně jinak. Své už o tom vědí také Venezuelané. Tamní armáda se totiž zmocnila vysílací techniky poslední nezávislé televizní stanice v zemi, RCTV. A to i přesto, že jako nezávislá fungovala více než padesát let. A důvod? Jednoduše prostý – televizi vypršela licence a prezident země, socialista Hugo Chávez, jí odmítl, vzhledem ke kritice svého autoritářského vládnutí a rozhodování, prodloužit.

Dobře jim tak, myslím tím diváky, říkáte si. Státní televize bude přece seriozní, zbaví nánosů telenovel, televizních mýdlových oper a dalších doslova céčkových televizních pořadů. Na příště bude informovat jen o zásadních událostech nezkreslenýma a hlavně pravdivýma očima. Pokud se smějete a říkáte si, to se nám přece už nemůže stát, vzpomeňte si na první větu tohoto článku. Všechno je relativní. A demokraté, či diktátoři už dnes dobře vědí, že ten, kdo drží moc nad médii, má vyhráno.

Podíváme-li se na mediální nebe v České republice, konkrétně třeba na proces tzv. digitalizace, úsměv nad tím, že vše probíhá standardně čistě a průzračně, bez známek totalitní manipulace, by nám všem totiž mohl brzy zmizet ze rtů. Faktem je, že v digitalizaci jde o hodně peněz. Střízlivé odhady investic do technologií, a to včetně pořízení zákaznických krabiček pro příjem digitálních rozhlasových a televizních kanálů, se pohybují v řádek stovek milionů korun. S tím, jak roste toto číslo, roste i chuť reklamního trhu investovat peníze do reklamy, mířící do digitálních programů. A jsme přitom.

Vezmeme-li za fakt, že všeobecně se říká, že hlavní brzdou postupu digitalizace českého nebe, je americká společnost CME, která by se mohla bát právě výše popsaného úprku inzerentů, ze kterých je živa, do digitálních televizí, pak rostoucí apetit reklamních investorů po veřejnoprávních kanálech, již nyní vysílajících na satelitu a přes kabelové rozvody, přirozeně roste. A co jde? Jde o to, že všechno je relativní. Protože zákonodárci rozhodli, že budeme platit televizní poplatky a nebudeme vidět reklamu. Stav věcí je ale fakticky jiný, jenže se nad tím nikdo nepozastavuje. Argumenty, o tom, že tak přece rozhodla mocná Rada pro televizní a rozhlasové vysílání (RRTV), která sbírala zkušenosti z Německa a Rakouska, jsou stejně liché, jako ty, které se odvolávají v diskusích o digitalizaci na to, že přece v Německu to taky vypnuli, protože o to nebyl zájem. Jak by také mohl, když tamní veřejnost je v naprosté většině (čísla se pohybují od 90 do 95 %) napojena na satelitní nebo kabelové vysílání. Pak přece nikdo nepotřebuje digitální vysílání, protože ho už má.

Pozemní digitální vysílání zná několik systémů. Tím, který by měl fungovat v Česku je systém, označovaný jako DVB-T. Zkušebně vysílá, a nutno podotknout, že i s Novou zatím jen v Praze, Brně, Ostravě a na Domažlicku. Jak již bylo řečeno, ve hře je hodně peněz. Peněz, které investovaly firmy už do technologií a přípravy spuštění programů, než jim všechny aktivity zatrhl soud, kvůli protestům TV Nova. Prý byly špatně formulované podmínky udělení licence pro obsazení programů v multiplexu A. Není snad nutné dodávat, že TV Nova tu licenci nedostala.

Jenže protože je všechno relativní, demonstrací a stávek proti rozhodnutí režimu, v našem případě nezávislého soudu, na rozdíl od Venezuely, se zřejmě nedočkáme. Faktem ale je, že zatímco tamní RCTV vysílala den, co den uplakané oči krásné Emanuely, která se nemohla smířit s tím, že jí milovaný Rodrigo opustil, aby si ve 458 díle série telenovely vzala bohatého prince na bílém koni, u nás spali politici ve velíně České televize ve spacácích za to, aby byla zachována svoboda slova. Vždy jde o peníze a moc. Měli bychom proto dávat pozor, co se v té televizi říká. Abychom pak neplakali místo Emanuely.