Znovu k nahrávání telefonických rozhovorů

Znovu k nahrávání telefonických rozhovorů

Před časem (v květnovém Mediažurnálu byl publikován článek K nahrávání telefonických rozhovorů předsedkyně Komise pro etiku PhDr. Barbory Osvaldové. V tomto článku autorka citovala z mého stanoviska pro komisi. Na článek jsem obdržela reakci pana JUDr. Milana Vybulky v němž se ohrazuje proti tomu, že uvádím že lze zapovědět pořizování záznamu při soudním jednání a vyslovuje podiv nad tvrzením, že v mediálních sporech lze užívat jako důkaz nahrávku získanou nelegálně.

Je třeba hned v úvodu uvést, že mé stanovisko bylo vypracováno pro rozhodování Etické komise a reagovalo na konkrétní otázky, v konkrétním případě. Citována byla určitá obecná část tohoto stanoviska. Stanovisko se vyjadřovalo stručně k současné praxi a pokud jde o právní předpisy byl proveden pouze rozbor § 12 odst. 3 občanského zákoníku – tj. takzvané zpravodajské licence – o pořizování, používání obrazového a zvukového záznamu pro účely tiskového, rozhlasového, televizního a filmového zpravodajství. Bohužel po otištění jsem zjistila, že do části textu se vloudil šotek, který způsobil, že se na veřejnost dostal doslova “nesmysl”. Omlouvám se proto všem těm, kteří poslední větu citace vzali vážně. Věta zní : Je ostatně známo, že v jiných než mediálních sporech nelze u soudu použít nahrávku získanou v rozporu s právní úpravou. Text vyznívá tak, že v mediálních sporech je možné provést jako důkaz nelegálně získanou nahrávku. To samozřejmě není pravda.

Dovolím si k publikovanému textu a v reakci na text JUDr. Vybulky doplnit následující. Uvedla jsem ve svém stanovisku , že : Je zřejmě známo, že i tam, kde probíhá jednání při němž se pro účely zpravodajské pořizuje zvukový a obrazový záznam (např. u soudu) lze zapovědět pořizování záznamu, jednak aby nedošlo k narušování řízení, ale i pro ochranu práv přítomných osob (zejména žalovaného, svědků atd.) Kamenem “sporu” je možnost zapovězení pořizování záznamu. Ve svém stanovisku jsem zmínila praxi, která se u soudu čas od času objevuje. Soudce zpravidla odůvodňuje tento postup s odkazem na ustanovení § 117 odst. 1) občanského soudního řádu – z něhož vyplývá, že jednání řídí předseda senátu, a to tak, aby přispělo k spravedlivému rozhodnutí, aby splnilo výchovný účel a aby probíhalo důstojně a nerušeně. Činí jiná vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání a zdárné provedení důkazů; dbá přitom také o to, aby svědci, kteří dosud nebyli vyslechnuti, nebyli přítomni jednání. Respektive odkazují na § 13 odst. 6 - Vyhlášky ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že osoby přítomné v jednací síni jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo narušit průběh soudního jednání, včetně projevování souhlasu nebo nesouhlasu s průběhem jednání, výpovědí osob, s vyhlášením rozhodnutí aj.

JUDr. Vybulka odkazuje na § 8 odst. 3 zákona o soudech a soudcích v němž se uvádí: Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a říká, že neexistuje žádný právní předpis, který by zakazoval nahrávání v jednací síni. Ano takový předpis neexistuje, ale já to ani netvrdím, pouze uvádím, že může být nahrávání zapovězeno a říkám na co soudci zpravidla odkazují. Pozorný čtenář shora uvedeného jistě zaznamenal, že soudce je oprávněn činit kroky k tomu, aby řízení bylo důstojné a nerušené, aby přítomné osoby nenarušily průběh soudního jednání, atd.

Vrátím-li se k tvrzení pana Vybulky, pokud jde o pořizování obrazových záznamů a uskutečňování obrazových a zvukových přenosů, zde je výslovně uvedeno že o této věci soudce rozhoduje – má-li tedy někdo zájem o pořízení obrazového záznamu a nebo uskutečnění přenosu musí výslovně před jednáním o to požádat.

A k druhé námitce : O používání nelegálně získaných nahrávek v soudním řízení? Nemůže být řeč o tom, že by jako důkazní prostředek byla použita nahrávka, která byla získána v rozporu s právními předpisy. V úvodu uvedená věta z článku vznikla nedopatřením zkracováním původního textu. Když pan doktor Vybulka v dopise uvádí, že u soudu lze užít jako důkaz všechny prostředky z nichž lze zjistit stav věci … musím poukázat na známou judikaturu, z níž vyplývá – navrhne-li účastník občanského soudního řízení k prokázání svých návrhů důkaz, který byl pořízen, nebo účastníkem opatřen, v rozporu s obecně závaznými předpisy, a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede. Opakovala bych se, pokud bych uváděla, že v mediálních sporech tento problém zpravidla nenastává, neboť k pořízení zvukového záznamu zpravidla dochází pro účely zpravodajství.

Pozn. redakce Mediažurnálu: Redakce prohlašuje, že květnový text byl otištěn bez jakýchkoli úprav tak, jak jej redakce převzala. Pokud tedy řádil šotek, dělo se tak úplně někde jinde.