| Mikuláš Zrinský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. května 1620 Čakovec |
| Úmrtí | 18. listopadu 1664 (ve věku 44 let) Kuršanec |
| Příčina úmrtí | lovecká nehoda |
| Povolání | básník, spisovatel, politik a voják |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Manžel(ka) | Mária Euzébia Draskovichová Mária Zsófia Löblová |
| Děti | Adam Zrinský |
| Rodiče | Jiří V. Zrinský |
| Příbuzní | Petr Zrinský (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mikuláš Zrinský (chorvatsky Nikola Zrinski, maďarsky Zrínyi Miklós, 1. května 1620, Čakovec – 18. listopadu 1664, Gornji Kuršanec) byl chorvatský a maďarský básník, vojevůdce a politik. Patřil do významné chorvatské šlechtické rodiny Zrinských.
Život
Byl synem chorvatského šlechtice Jiřího Zrinského. Výchovu získal od Evy Popelové z Lobkovic.[1] Dostalo se mu kvalitního vzdělání na poli vojenském i humanitním. Coby mladý muž procestoval Itálii, kde se seznámil s tehdejšími nejmodernějšími trendy v umění, ekonomii a politice.
Po návratu z cest bojoval na maďarsko-tureckém pomezí proti Osmanům a později na Moravě proti Švédům. U maďarského Jágeru přišel na poslední chvíli na pomoc císaři Ferdinandu III., který byl zaskočen náhlým útokem, který proti němu podnikl generál Carl Gustaf Wrangel. Porazil armádu proti císaři rebelujícího Jiřího I. Rákocziho.
Za jeho zásluhy se mu dostalo uznání od samotného císaře: byl povýšen a při korunovaci Ferdinanda IV. směl nést císařský meč. V letech 1652–1653 bojoval proti Osmanům. Roku 1655 neúspěšně kandidoval na úřad uherského palatina. Dosáhl významných úspěchů ve válce proti Turkům a díky tomu získal mnoho vysokých poct (například Řád zlatého rouna).
V roce 1664 patřil k iniciátorům odboje uherské šlechty proti Leopoldovi I. V listopadu ale zemřel při lovu, když byl napaden zraněným kancem. Do čela hnutí se pak postavil František Wesselényi, podle kterého se hnutí označuje jako Wesselényiho spiknutí.
Dílo
Mikuláš Zrinský nebyl jen šlechtic a vojevůdce, ale i vzdělanec a literát. Hovořil plynně několika jazyky: chorvatsky, maďarsky, latinsky, německy a italsky. Roku 1651 mu ve Vídni vyšla sbírka epické poezie Jadranská siréna, ve které oslavuje hrdinnou smrt svého praděda Mikuláše Šubiče Zrinského při obraně Szigetváru proti Turkům. Z maďarštiny do chorvatštiny toto dílo přeložil jeho bratr Petr Zrinský.
Reference
- ↑ PRAŽÁK, Richard. Má mad̓arská cesta : česko-mad̓arský kontext středoevropských kulturních dějin. Vydání 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 1 online resource (187 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-7708-9, ISBN 80-210-7708-5. OCLC 911136500 S. 46.
Literatura
- KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-x.
- LENDVAI, Paul. Tisíc let maďarského národa. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0856-x.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš Zrinský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ivan Drašković |
|
chorvatský bán 1647–1664 |
|
Nástupce: Petr Zrinský |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mikuláš_Zrinský |
