Christian Friedrich Schönbein

Christian Friedrich Schönbein
Narození	18. října 1799 Metzingen nebo Residential and commercial building Reutlinger Straße 2 (Metzingen)
Úmrtí	29. srpna 1868 (ve věku 68 let) Baden-Baden
Místo pohřbení	Wolfgottesacker
Alma mater	Univerzita Tübingen Erlangensko-norimberská univerzita
Povolání	chemik, politik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Univerzita v Basileji
Ocenění	Vasův řád honorary doctorate of the University of Basel čestný doktor Freiburské univerzity společník Edinburské královské společnosti
Funkce	rektor University v Basileji
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Friedrich Schönbein (18. října 1799 Metzingen – 29. srpna 1868 Baden-Baden) byl německo-švýcarský chemik. Je známý především díky vynálezu palivových článků a objevu střelné bavlny a ozónu.

Život

Schönbein se narodil v německém Metzingenu, ve třinácti letech šel do učení do chemické a farmaceutické firmy v Böblingenu. Díky svému nadšení, získal potřebné dovednosti a znalosti, aby mohl požádat a uspět u zkoušky u profesora chemie v Tübingenu. Po úspěšném složení zkoušky a několika přesunech, získal v roce 1828 místo na Basilejské univerzitě, kde v roce 1835 získal profesorskou pozici. V Basileji zůstal až do své smrti v roce 1868 a je zde i pohřben.^[1]

Ozón

Během experimentů s elektrolýzou vody, které prováděl na univerzitě v Basileji, zaznamenal nezvyklý zápach v laboratoři. To byl první důkaz toho, že se povedlo připravit nový, dosud neznámý produkt. Tento, jak se domníval nový prvek, pojmenoval ozón, z řeckého οζω, ozó, voním, podle intenzivního zápachu i v nepatrných koncentracích.^[2][3]

Výbušniny

I přes manželčin zákaz Schönbein příležitostně experimentoval doma, v kuchyni. Jednoho dne v roce 1845 rozlil směs kyseliny dusičné a sírové. K setření použil bavlněnou kuchyňskou zástěru. Když ji pak pověsil uschnout nad sporák, došlo k jejímu zapálení a velmi prudkému spálení, zdálo se, že zástěra zmizela. Důvodem byla nitrace celulózy v bavlně, za vzniku nitrocelulosy, nitro skupiny slouží jako vnitřní zdroj kyslíku, při zahřátí pak dochází ke kompletní a prudké oxidaci.

Schönbein rozpoznal možnosti nové sloučeniny. Klasický černý střelný prach, který byl již 500 let využíván na bojištích, uvolňuje při explozi černý dým, který znečišťuje vojáky, zbraně i celé bojiště. Nitrocelulóza se zdála být kandidátem na bezdýmný střelný prach pro děla a náboje. Proto tuto sloučeninu pojmenoval střelná bavlna.

Pokusy o výrobu střelné bavlny pro vojenské účely byly zprvu neúspěšné, protože v továrnách docházelo k častým explozím a rychlost hoření bavlny byla příliš vysoká. Roku 1884 se podařilo Paulu Vieillemu úspěšně připravit bezdýmný střelný prach, který nazval Poudre B. V roce 1891, James Dewar a Frederick Augustus Abel připravili tzv. Kordit, což je bezpečná směs nitroglycerinu a nitrocelulózy používaná ve formě vláken.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian_Friedrich_Schönbein na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Friedrich Schönbein na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: jn20000604954 BIBSYS: 97054618 BNF: cb13044728p (data) GND: 118758861 HDS: 032097 ISNI: 0000 0001 1062 4106 LCCN: nr2002034670 LNB: 000031144 NLA: 36017234 NLI: 987007282043405171 NLP: a0000001192800 NSK: 000265975 NTA: 157597849 PLWABN: 9810684979005606 SUDOC: 067719783 Trove: 1187465 VIAF: 51825255 WorldCat Entities: E39PBJdctq8DtKrb9PVxt4v8md