| Bitva o Kavkaz | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Velká vlastenecká válka | |||
 Německý postup v létě 1942 | |||
| Trvání | 25. července 1942 – 9. října 1943 | ||
| Místo | Kavkaz, SSSR | ||
| Výsledek | Sovětské vítězství
| ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva o Kavkaz je název pro několik válečných operací, které trvaly na jižním křídle východní fronty ve druhé světové válce od 25. července 1942 do 9. října 1943.
Německý útok
V létě 1942 začaly německé ozbrojené síly a jejich rumunští, maďarští, slovenští a italští spojenci letní tažení pod kódovým označením Fall Blau. 25. července obsadil Wehrmacht Rostov na Donu a Němci měli otevřené dveře k útoku na Stalingrad a na Kavkaz. Německý útok byl úspěšný, postupně padl Stavropol, Krasnodar a 21. srpna zavlála vlajka s hákovým křížem na Elbrusu. 11. září padl Novorossijsk, ovšem pobřeží Černého moře se podařilo Rudé armádě ubránit. Hitlerovým zájmem bylo, aby se německá vojska probila až ke Kaspickému moři a obsadila ropná pole kolem Baku, což by podle německých plánů později umožnilo další německou vojenskou expanzi v jižním a jihovýchodním směru (směr Indie a Írán). Toto se však nepodařilo a 18. listopadu 1942 dosáhla německá ofenzíva vrcholu a byla prakticky ukončena.
Sovětský protiútok
Počátkem zimy 1942 nebylo postavení německých vojsk nikterak dobré. Paulusova armáda byla obklíčena ve Stalingradu a na další boje v Kavkazu neměl Wehrmacht dost sil. Proto dal Adolf Hitler rozkaz k částečnému ústupu, ovšem hodlal se v následujícím roce do tohoto prostoru vrátit a proniknout až k ropným polím na pobřeží Kaspického moře. Rudá armáda však zahájila vlnu ofenzív, které postupně vytlačovaly Němce na západ. Hned na začátku roku 1943 došlo k Severokavkazské ofenzívě, následovala Krasnodarská operace a bitva o Kubáň. Do konce měsíce února zahnala sovětská vojska Němce až Azovskému moři a o výsledku bitvy o Kavkaz bylo rozhodnuto.
Boje o Tamaňskij poloostrov
Německým a rumunským vojskům se v průběhu léta 1943 podařilo udržet na Tamaňském poloostrově. Jednalo se o armádu o síle 400 tisíc mužů, kterou chtěl Stalin bezpodmínečně porazit. Operace na obklíčení se však nepodařila a urputné boje v tomto prostoru trvaly až do 9. října 1943, kdy se z tohoto prostoru stáhly po moři poslední zbytky německých vojsk.
Německé jednotky v létě 1942
Skupina armád A – Adolf Hitler
- 17. armáda – Richard Ruoff
- 1. tanková armáda – Ewald von Kleist
Sovětské jednotky SSSR v létě 1942
Transkavkazský front – Ivan Vladimirovič Ťuleněv
- 47. armáda – Grigorij Petrovič Kotov
- 56. armáda – Alexandr Ivanovič Ryžov
- 18. armáda – Fjodor Vasiljevič Kamkov
- 46. armáda – ?
- 37. armáda – ?
- 9. armáda – ?
- 44. armáda – Ivan Jefimovič Petrov
Nacistické německé jednotky na Kubáňském předmostí, březen 1943
Skupina armád Jih – Ewald von Kleist
- 17. armáda – Richard Ruoff
- V. armádní sbor – Wilhelm Wetzel
- XXXXIV. armádní sbor – Maximilian de Angelis
- XXXXIX. horský sbor – Rudolf Konrad
- LII. armádní sbor – Eugen Ott
- rumunský Jezdecký sbor – Gheorghe Cealik
Odkazy
Literatura
- FORCZYK, Robert. The Caucasus 1942-43 : Kleist's race for oil. Oxford: Osprey Publishing, 2015. 96 s. ISBN 978-1-4728-0583-6. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva o Kavkaz na Wikimedia Commons - Bitva o Kavkaz I.
- Bitva o Kavkaz II.
- Bitva o Kavkaz III.
- Bitva o Kavkaz IV.
- Ústup z Kavkazu
- Krasnodar
- Boj o Malou zemi
- Sovětská bouře - Bitva o Kavkaz.cz
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Kavkaz |
