Italo Gariboldi

Italo Gariboldi
Narození	20. dubna 1879 Lodi Italské království Italské království
Úmrtí	3. února 1970 Řím Itálie Itálie
Místo pohřbení	major cemetery of Lodi
Alma mater	Military Academy of Modena
Povolání	politik a důstojník
Ocenění	Rytíř Vojenského řádu Savojska (1918) důstojník Vojenského savojského řádu (1919) komtur Vojenského savojského řádu (1936) Silver Medal of Military Valour (1937) rytíř velkokříže Řádu italské koruny (1940) … více na Wikidatech
Politická strana	Národní fašistická strana
Nábož. vyznání	katolicismus
Funkce	Governor-General of Italian Libya (1941)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Italo Gariboldi (20. dubna 1879 Lodi – 3. února 1970 Řím) byl italský generál.

Kariéra

Do italské armády vstoupil roku 1899 a v letech 1911–1912 se účastní italsko-turecké války. Během první světové války byl šéfem štábu 45., pak 79. a nakonec 77. divize. Po válce předsedal komisi pro určení východních hranic (1920–1921), poté se v letech 1921–1926 jako šéf italské delegace účastnil práce v italsko-jugoslávské hraniční komisi. Mezi léty 1926–1935 postupně velel pluku, brigádě a Královské pěchotní a jezdecké akademii.

Habeš a severní Afrika

První jeho větší velitelskou akcí v poli bylo pro něj velení nad 30. pěší divizí Sabaudia během habešské války v sestavě severní skupiny armád. Poté, co vykonával funkci náčelníka štábu východoafrického místokrále, převzal roku 1937 velení nad V. sborem a v roce 1939 byl pověřen velením nad 5. italskou armádou v Severní Africe. Když britská 8. armáda během Wavellovy ofenzívy vyhnala Italy jak z Egypta, tak i z celé Kyrenaiky, byl pověřen velením jak nad v té době již prakticky zničenou 10. italskou armádou tak i funkcí generálního guvernéra Libye. Oficiálně tak byl nejvyšším vojenským velitelem Osy v severní Africe, ale skutečným velitelem se stal nově příchozí generál Erwin Rommel a jeho Afrikakorps hlavní bojovou silou. V červenci 1942 převzal jeho funkci generál Ettore Bastico.

Boje v SSSR

Původně měl být přeřazen k záložním jednotkám, poté co Adolf Hitler kategoricky odmítl v čele jednotek ARMIR (Italská armáda v Rusku, označovaná též jako 8. italská armáda) korunního prince Umberta Savojského, padla volba na generála Gariboldiho jakožto služebně nejstaršího. ARMIR o celkové síle 7 divizí byla nasazena během letní kampaně a účastnila se bitvy u Stalingradu. Během sovětské protiofenzívy (listopad 1942 – březen 1943) utrpěla nedostatečně vyzbrojená a vycvičená italská vojska vysoké ztráty a přes hrdinství některých oddílů zbylo z 8. armády jen torzo.

Kapitulace

Neustálé porážky německo-italských vojsk v Severní Africe a na východní frontě přesvědčily krále, generalitu i některé fašistické předáky, že Mussoliniho aliance s Hitlerem je odsouzena k zániku. Poté, co byl Mussolini sesazen, nový premiér maršál Pietro Badoglio podepsal 8. září 1943 kapitulaci italské armády před západními spojenci. Němci odpověděli rychlou okupací země. V německém zajetí skončilo mnoho italských vojáků a důstojníků, které Němci odzbrojili. Jedním z nich byl i generál Gariboldi, proti kterému nacisté zahájili vojenský soud za údajnou zradu a byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Pro spojenecký postup napříč Itálii však nacisté nestihli rozsudek vykonat a Gariboldi byl roku 1944 osvobozen spojeneckými vojsky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italo Gariboldi na anglické Wikipedii.

Literatura

• DiNardo, Richard L. Nerovní spojenci: Německo a jeho evropští spojenci od koalice ke zhroucení. Vyd. 1. Brno: Jota, 2006. 391 s. Jota - Military. ISBN 80-7217-402-9.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italo Gariboldi na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 1072764113 VIAF: 316740035 WorldCat Identities: viaf-316740035