Dominantou jaderných elektráren jsou bez debaty chladicí věže. Jak ale tyto betonové stavby postavené na tenkých nožičkách fungují? 👀 Výroba elektřiny v jaderné elektrárně je výsledkem několika dějů nazývaných tepelný oběh.

Dominantou jaderných elektráren jsou bez debaty chladicí věže. Jak ale tyto betonové stavby postavené na tenkých nožičkách fungují? 👀

Výroba elektřiny v jaderné elektrárně je výsledkem několika dějů nazývaných tepelný oběh. ☝🏻 V parogenerátoru se generuje pára, ta roztáčí turbínu s generátorem, dále vstupuje do kondenzátoru, kde zkapalní, a kondenzát putuje opět do parogenerátoru. Velkou nevýhodou tepelných cyklů je, že podle termodynamických zákonů nedokáží zpracovat veškeré přivedené teplo. Velkou část z něj tak musí odvést do okolního prostředí - a právě k tomu slouží ohromné chladicí věže. 🙌🏻

V nich se ochlazuje velké množství vody 💧, která potom proudí trubkami kondenzátoru a odebírá teplo kondenzující páře. Celý proces se dokola opakuje – odebrat teplo v kondenzátoru a uvolnit jej ve věži do vzduchu. 💨

Technologie chlazení je umístěna ve věži jen pár metrů nad vstupními otvory a skládá se z betonových vodních kanálů a plastových zavodňovacích trubek – cestiček, které rozvádějí oteplenou vodu z centrálního vstupu po celé ploše chladicí věže, a trysek, které ji rovnoměrně rozstřikují. Je to vlastně taková obrovská sprchová hlavice. 🚿 Kapičky vody padají dolů a ochlazují se studeným vzduchem nasávaným otvory u paty věže a proudícím vzhůru.

Věděli jste, že v Dukovanech je maximální možný odpar (a vodní úlet) zhruba 1000 litrů vody za vteřinu? Každou sekundu se tak z věže odpaří dvě velké plné vany vody. Proto je chybějící voda do jinak uzavřeného okruhu doplňována z řeky. 🤓

Související témata