Tající Grónsko ztratilo o 1 bilion tun ledu více, než se dříve předpokládalo

Podle nového výzkumu mizí grónský ledový příkrov, tedy zmrzlá vodní plocha o rozloze asi třikrát větší než americký Texas, mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. Tento nečekaný rozdíl již může ovlivňovat distribuci tepla po celém světě. Stále je ale s tímto procesem spojeno několik otazníků.

Hmotnost ledu, který zmizel mezi lety 1985 a 2022, byla experty podhodnocena až o 20 %, tedy o více než 1 000 gigatun (1 bilion tun). Stalo se tak přehlížením vlivu tání po obvodu Grónska, kde mají ledovce kontakt s mořem, napsali vědci v článku zveřejněném v polovině ledna v časopise Nature. Výzkumný tým zkombinoval na základě několika veřejně dostupných sestav dat více než 235 000 pozorování koncových bodů ledovců a vytvořil "ledovou masku", která zobrazuje rozsah ledového příkrovu každý měsíc v letech 1985 až 2022.

„Překvapením byla právě všudypřítomnost trendu redukce,“ řekl Chad Greene, odborník na ledovce z pracoviště NASA´s Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně a hlavní autor studie. „S výjimkou jednoho malého ledovce, který mírně rostl, všude, kam jsme se podívali, dochází k ústupu. Je to patrné na každém rohu ostrova,“ řekl Greene.

Hladina moří stoupá

Zmenšování grónského ledového příkrovu již přispívá k vyšší hladině moře, ale tání, které Greene a jeho tým studovali, mělo pravděpodobně zatím minimální dopad, protože k němu docházelo v hlubokých fjordech ústících do oceánu, kde byl led již z větší části pod vodou. S tím, jak tato část ledovců mizí, se však tání ve vnitrozemí pravděpodobně zrychlí a podstatněji se zvýší hladina moří, protože voda z ledovců bude proudit do oceánu. „Jsme svědky toho, že ucpávka v tomto úzkém hrdle byla odstraněna, a v důsledku toho mohly ledovce v celém Grónsku urychlit proces tání,“ řekl Greene. „Když odstraníte led z fjordu, ledovce se zrychlí a začnou přispívat ke zvyšování hladiny moří.“

Výpočet, o kolik víc ledu se ztratí a jak rychle, závisí také na citlivosti různých ledovců na klimatické změny. Rozloha ledovců sezónně kolísá; v zimě rostou a v létě ustupují. Vědci předpokládali, že ty, které se soustavně měnily nejvíce, jsou pravděpodobně nejcitlivější na změny životního prostředí a globální oteplování. „Toto zjištění je jakýmsi směrem, kde hledat ledovce, které budou v příštích několika desetiletích potenciálně největšími hráči při zvyšování hladiny moří,“ konstatoval Greene.

Grónský ledový příkrov ustupuje kvůli vyšším globálním teplotám způsobeným spalováním fosilních paliv člověkem. Před touto studií se celkový úbytek hmoty z příkrovu dosud odhadoval na přibližně 5 000 gigatun, jak uvádí IMBIE, platforma pro mezinárodní spolupráci polárních vědců. Pokud by se všechen tento materiál rozpustil, hladina moří by mohla stoupnout o více než 7 metrů.

Vliv na cirkulaci

Mezitím je úbytek ledovců v důsledku odlamování ledovců, kdy se ledovce rozpadají a jejich díly postupně odplouvají do moře, již natolik významný, že může ovlivňovat cirkulaci oceánů a distribuci tepelné energie po celé zeměkouli, naznačuje studie. To by mohlo mít zvláštní význam pro atlantickou poledníkovou cirkulaci neboli AMOC.

AMOC lze popsat jako planetární dopravní pás energie, který cirkuluje teplou vodu z nižších zeměpisných šířek do severního Atlantiku a zpět. Kromě toho, že tato cirkulace otepluje velkou část Evropy a Spojeného království, přináší s sebou rovněž živiny, které jsou klíčové pro udržení života v oceánech. Každoroční zamrzání povrchu Severního ledového oceánu je hnacím motorem dopravního pásu. Led nemůže obsahovat sůl, a tak když arktický mořský led zamrzne, sůl je vytlačována a klesá na dno moře. Tato hustší slaná voda pak proudí na jih, což zase naopak táhne teplou vodu na sever.

Vědci se rozcházejí v názoru na to, zda se AMOC blíží ke kritickému bodu, kdy by i relativně malé množství tající sladké vody mohlo tento cyklus narušit. Zdá se však pravděpodobné, že větší příliv z tání by mohl mít vliv. „Zjistili jsme tisíc gigatun ztraceného ledu navíc a nyní říkáme analytikům oceánů: Dejte to do svých modelů a uvidíte, jestli to něco ovlivní,“ řekl Greene. „Množství 1 000 gigatun je významné – mnohem větší, než jsem předpokládala,“ připustila Julienne Stroeve, vědecká ředitelka neziskové skupiny odborníků na Arktidu Arctic Basecamp a profesorka polárních pozorování a modelování na University College London. I podle Stroeve je potřeba prozkoumat, jaký vliv může mít takový objem na oceánskou cirkulaci.

Jediná oblast planety, která se ochlazuje, se nyní nachází u jihovýchodního pobřeží Grónska, v oceánu, což by mohlo být způsobeno „osvěžením“ oceánu větším množstvím vody z tajícího Grónska.

„Zda to přispívá i k větším změnám v oceánské cirkulaci, částečně závisí na tom, kde sladká voda nakonec skončí, protože ledovce odplouvají z Grónska a tají. Jde o to, jaké je množství sladké vody, která se dostává do oceánu,“ řekla Julienne Stroeve. Až dosud se vědci domnívali, že většina úbytku ledu v Grónsku je způsobena zvýšeným povrchovým táním a odtokem, nikoli telením čili deformací souvislé vrstvy ledu a k odlamováním obrovských bloků i menších kusů ledovcového ledu z čel ledovců. „Teď mě ale zajímá, jaká je hmotnostní bilance mezi telením ledovce a povrchovým táním, protože mnoho vědců tvrdilo, že povrchové tání je důležitější,“ řekla Stroeve. „Ale tohle zjištění by mohlo tento příběh změnit.“