Má být zdravotní pojištění povinné?

S některými lidmi je radost nesouhlasit. Pokud zjistíme, že na něco máme jiný názor, je to radostná událost. “Jé, jak to? Co jsem přehlídl?” Taková diskuze je plodná, protože věci objasňuje. Nemusíme se nutně shodnout, ale víme, na čem a proč se neshodneme. Je to zábavné.

Pak jsou lidi, které podstata sporu nezajímá. Zajímá je spor samotný. Měl jsem kamaráda z gymplu, který se byl ochoten kdykoliv pohádat o čemkoliv. Deset let mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to není ani mým špatným vysvětlováním, ani jeho nedostatečnou inteligencí, ani složitostí tématu. On se prostě rád hádal pro hádku samotnou. Dnes myslím dokážu už dobře tyhle dvě skupiny lidí rozpoznat. Ptá se, protože ho téma zajímá? V tom případě hurá. Ptá se, protože se chce jen hádat? Uteč.

Kdysi, když jsem byl ještě ve Svobodných, řešili jsme, zda-li má být zdravotní pojištění povinné. Kamarádka anarchistka byla na pochybách, studovala totiž medicínu, a tak věděla z praxe, že někteří lidé se prostě sami od sebe nepojistí. Co s nima, nechat je umřít?

Anarchista by se měl ptát sám sebe “Jaké škody vzniknou při pokusu zavést lepší systém?”, stejně jako státista by se měl ptát sám sebe “Jaké škody vzniknou při pokusu nezavést lepší systém?”

Mne pomáhá zkoušet myslet jako ten, který se mnou nesouhlasí. A dát mu to najevo. Jednou jsem dělal nějaký rozhovor společně s Karlem Janečkem. Klasická otázka, ze které rostu: “Co si myslíte o univerzálním základním příjmu?” Karel ekonomii Rakouské školy nestudoval, ale mysl má otevřenou, a tak odpověděl něco jako “Ano, v budoucnu to bude realita.” Kdybych odpověděl “Je to komunismus 2.0, naprostá ptákovina, mor.” tak bych asi nikomu nepomohl. Takže jsem si realtime v hlavě reformuloval otázky tak, aby těm dvěma dávali smysl. “Universální základní příjem máme už dnes všude, kde jsou náklady vyloučení ze spotřeby větší, než spotřeba sama. Za UBI lze dnes považovat free wifi, Google Maps, veřejné osvětlení. Ale jestli to bude formou peněz, aby nikdo nemusel pracovat, kdo by pak pracoval?“ A Karel “Ano, přesně tak.” Krása.

Anarchista, který popírá, že kdybychom teď hned zrušili povinné pojištění, že by se spousta lidí nepojistila, nejspíše proto, že by o tom ani nevěděla, nestudoval téma zatím dostatečně. Státista který popírá, že dobrovolnost je lepší než donucení, rovněž.

Toto zmatení myslím plyne z jedné věci. Schopnosti odlišit systém jaký chceme, od cesty jak se k němu dostat. Dream it. Plain it. Do it. Jedno po druhém. Proto je tak moc důležité bavit se o tom co chceme, a zároveň odlišit to od toho, jak toho dosáhnout.

Sám sebe považuji za stoprocentního tržního anarchistu. Na všem je lepší se dohodnout, než se uchýlit ke státnímu násilí. To však neznamená, že by se stát měl zrušit ze dne na den. Konkrétně, jestli má být zdravotní pojištění povinné nebo ne, mne zajímá asi tak málo, jestli se má nebo nemá kouřit v hospodách. Proč? Protože je to v rámci celého státu maličká nepodstatná věc. Zbytečný bikeshedding. Povinné zdravotní pojištění zrušit, ovšem, ale až jako poslední krok. Nejdříve je třeba zavést konkurenci pojistných plánů a demonopolizovat systém. A ještě předtím lidem vysvětlit, co to vůbec pojištění je, protože spousta lidí ten termín nechápe.

Krok dva, plan it, je jiný způsob uvažování. Už víme, jaký je cíl, ale nevíme, jak se k němu dostat. Spousta anarchistů by chtěla, aby stát prodal své nemocnice v aukcích. To by se stalo to, že by nemocnice patrně skoupil jiný stát, nejspíše nějaké čínské konsorcium. To bychom si nepomohli. OK, prodáme nemocnice jen občanům. No, to by se stalo to, že by je skoupil Babiš, estébák vycvičený pro kapitalismus, který svůj majetek nabyl okradením a okrádáním státního lupiče. Defakto stát ve státě. Zda-li by soukromo-státní zloděj Babiš byl lepším majitelem než státní zloděj, to nedokážu a nechci soudit.

Řešení přesto existuje. Pracovně mu říkám “Vrátíme vám stát.” Stát totiž lidem nepatří, jak se mylně domnívají. Když ti něco patří, tak to znamená, že s tím můžeš nakládat. Jak občan může nakládat státním majetkem? Nijak, než že jednou za x let hodí lístek do urny. To není vlastnictví. Jsem přesvědčen, že lidstvo má navíc. Ale to je na další článek. Díky za pozornost.