Vyjádření Ministerstva zemědělství k reportáži České televize s názvem: „Rybníky nejsou podle vědců ideální k zadržování vody v krajině“.

Ministerstvo zemědělství se neztotožňuje s vyzněním této reportáže a považuje ji za příliš jednostrannou a vytrženou z celkového kontextu problematiky rybníků a hospodaření s vodou v krajině. Chybí zde oponentní vyjádření jiného odborného subjektu, například Katedry hydrotechniky ČVUT, Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Krajského školního hospodářství České Budějovice, či Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.

Jsme toho názoru, že reportáž dává velice jednostranně (a nesprávně) rovnítko mezi rybníky a uhynulé ryby, sinice, řasy nebo nízkou hladinu vody. Stejně je tomu také u tématu sucha a výparu.

Ministerstvo zemědělství si stojí za tím, že rybníky jsou užitečné víceúčelové vodní nádrže se spoustu pozitivních přínosů, které reportáž zcela opomíjí. Velikou výhodou rybníků je jejich univerzálnost, tedy plnění více funkcí zároveň. Jeden a ten samý rybník často slouží jako významný krajinný prvek, lokální rekreační lokalita, retenční nádrž tlumící povodňové průtoky a také k chovu ryb.

Zejména větší rybníky, či jejich soustavy, umí velice efektivně tlumit kulminace povodňových vln způsobených přívalovými srážkami. Tento efekt se projevuje především na drobnějších vodotečích. Rybníky jsou schopny část povodňové vlny pozdržet (v rozhodující fázi povodně do rybníka více vody přitéká, než odtéká) a následně rozprostřít v čase a tím zmírnit ničivost kulminační fáze povodně. To je často rozhodující moment, díky kterému nedojde
k velkým povodňovým škodám. I rybník s nižší hladinou, která zaklesla vlivem zvýšeného výparu v horkém a suchém období, velmi účinně poslouží v případě přívalových srážek jako lokální protipovodňová ochrana.

V reportáži mimo jiné zaznělo také očekávání, že rybník bude nadlepšovat toky v období sucha. Rybník, jako malá vodní nádrž, však obecně není primárně určen pro nadlepšování průtoků v korytě pod ním. Úloha nadlepšování průtoků připadá zejména přehradám na větších vodních tocích, které disponují obrovským akumulačním objemem a aktivní průběžnou manipulací s vodou. Nicméně každý rybník musí mít platný manipulační řád, který mimo jiné stanoví tzv. minimální zůstatkový průtok pod ním. Ten vychází z dat od ČHMÚ a vlastníci či provozovatelé jsou povinni tyto minimální průtoky dodržovat. Jde o průtoky pro zachování základních ekologických a vodohospodářských funkcí vodního toku, nikoliv pro nadlepšování průtoků pod rybníky. Tato skutečnost je v oboru vodního hospodářství obecně známa. Konstatování, které v reportáži vyjádřil jeden z respondentů slovy: „My jsme si původně mysleli, že rybník bude nadlepšovat toky v období sucha …“ působí velice neprofesionálně. Dále lze v této věci pouze konstatovat, že pokud do rybníka nepřitéká žádná voda do té míry, že rybník vyschne, nelze očekávat, že bude nadlepšovat tok pod ním.

Ministerstvo zemědělství nesouhlasí s konstatováním, že rybníky nejsou ideální k zadržování vody v krajině. Naopak, podle Modré zprávy Ministerstva zemědělství se v ČR nachází cca 24 000 rybníků s celkovou (katastrální) plochou 52 000 ha. I s přihlédnutím k zaklesávání hladin v období sucha u některých z nich, jde o významný plošný fenomén zadržení vody v krajině. Na základě jednoho výzkumu z oblasti jižní Moravy (v reportáži není specifikovaná oblast výzkumu) není možné dělat paušální a obecné závěry typu „rybníky nejsou ideální k zadržování vody v krajině“. Rybníky netvoří konkurenci pro mokřady, naopak tyto prvky zadržení vody v krajině se vzájemně doplňují. Vždy záleží na konkrétním případu a lokalitě. Ministerstvo zemědělství podporuje jak výstavbu nových, tak rekonstrukci a odbahnění stávajících rybníků prostřednictvím svých dotačních titulů. Nutnou podmínkou podpory je vždy také proces stavebního řízení, který stanoví přípustnost, či nepřípustnost zásahů do vodních a mokřadních ekosystémů, například mělkých (litorálních) pásem rybníků. Součástí stavebního řízení jsou vždy odborná vyjádření orgánů ochrany přírody.

Rybníky jsou obecně vsazeny do širšího kontextu, který dalece přesahuje obor vodního hospodářství, biologie, ekologie a dalších příbuzných oborů. Jde například o historické dědictví, způsob hospodaření v krajině, demografii, urbanizaci, či o vývoj technologií a jejich aplikací. Zhoršená jakost vody tedy není obvykle chybou rybníků jako takových, či pouze rybářského hospodaření, nýbrž důsledkem působení řady vnějších vlivů. Velikým problémem je vnos dusíku a fosforu do vodních toků a nádrží z kanalizací a ze zemědělského hospodaření. Dalším významným faktorem pro horší jakost vody bývá zvýšený vnos sedimentů do nádrží vlivem splachu ornice z okolních, nevhodně obhospodařovaných polí. Ornice rybníky zanáší, snižuje objem zadržené vody a zhoršuje jakost vody. Pokud je však rybník odbahněný a jsou vhodně nastavené parametry rybářského hospodaření, je dokonce možné pomocí rybníků, zejména jejich soustav, deponovat a odbourávat dusík a fosfor takovým způsobem, že kvalita vody pod rybníkem je lepší než nad ním. V této oblasti probíhá intenzivní výzkum.

Je zřejmé, že projevující se klimatická změna má negativní důsledky na všechny složky krajiny a rybníky jsou též součástí celkové problematiky. Dynamika změny překresluje mnohé dosud používané hodnoty, metodiky a postupy. Řešením však není paušální
a jednostranné odsouzení rybníků, nýbrž multioborová spolupráce na úrovni univerzit i státní správy, intenzivní vědecký výzkum a hledání nových postupů a řešení. Ministerstvo zemědělství je garantem a nedílným partnerem tohoto procesu.

Podotýkáme, že reportérka ČT před cca měsícem udělala reportáž z Vohančic, kde funkce rybníků, mokřadů a dalších opatření v krajině ukázaly reálný pozitivní dopad na krajinu.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/jihomoravsky-kraj/vohancice-porazily-sucho-pomohly-rybniky-tune-i-tisice-stromu-376080