Působnost

Působností se rozumí vymezení rozsahu realizace a aplikace právní normy jako obecně závazného pravidla chování, uznaného a vynucovaného státem (resp. společenstvím států). Rozlišuje se časová, prostorová, osobní a věcná působnost. Časová působnost souvisí s účinností právního předpisu a s možností retroaktivity, tj. jeho zpětné účinnosti. Prostorová působnost vychází z teritoriální působnosti orgánů veřejné moci, které vydávají či oficiálně uznávají příslušné právní normy. Podle toho rozlišujeme právní normy s celostátní působností a lokální právní normy. Významná je i problematika exteritoriality (použití právní normy mimo území státu, jehož právního řádu je součástí). Osobní působnost je založena na principu rovnosti před zákonem a spočívá v druhovém vymezení právních subjektů v hypotéze právní normy.
Věcná působnost se týká skutkové charakteristiky případů, které právní norma (jejich souhrn, právní institut) upravuje.
S výrazem působnost se ve veřejném právu můžeme hojně setkat též v souvislosti s územní samosprávou. Působnost územních samosprávných celků se v našich zemích tradičně člení na dvě skupiny: na tzv. působnost samostatnou (přirozenou, samosprávnou) a na tzv. působnost přenesenou (cizí, delegovanou).