Organizace spojených národů

OSN je nejdůležitější mezinárodní organizací se všeobecnou kompetencí. Mezi její cíle, které vyplývají z preambule a čl. 1 Charty OSN, patří udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, podporovat hospodářskou, sociální, kulturní a humanitární spolupráci a být střediskem, které slaďuje činnost států při dosahování zmíněných cílů. Tato organizace vznikla původně z koalice států bojujících proti fašistickým mocnostem, které podepsaly tzv. Deklaraci Spojených národů (1942). Při svém vzniku v r. 1945 měla OSN 51 původních členů. Po r. 1955 začal proces přijímání nových členů, jejichž počet dosáhl v r. 2011 již 193. Za člena OSN může být přijat každý mírumilovný stát ochotný a způsobilý plnit závazky obsažené v Chartě. O přijímání rozhoduje Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Pro porušování Charty může být stát zbaven dočasně členských práv nebo dokonce z OSN vyloučen.
Nejvýznamnější orgány OSN jsou Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada (do r. 1995), Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát v čele s generálním tajemníkem. Tyto orgány si zřizují celou řadu pomocných orgánů, např. Valné shromáždění má 6 hlavních výborů a další stálé výbory a komise (např. Komisi pro mezinárodní právo) a desítky pomocných výborů ad hoc, které jsou zřizovány k projednávání různých otázek.

Rada bezpečnosti OSN má podle Charty OSN hlavní zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Podle článku 25 Charty OSN souhlasí všechny členské státy s tím, že budou rozhodnutí Rady bezpečnosti respektovat a naplňovat. Zatímco ostatní orgány OSN udělují doporučení vládám, RB přijímá rozhodnutí, která jsou na základě Charty OSN pro členské státy závazná.
Vyžaduje-li rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti neodkladné přijetí zákona (§ 100 zákona č. 90/1995 Sb.), použije se pro přípravu tohoto návrhu zákona obdobný postup jako v případě stavu legislativní nouze.
Podrobnosti jsou upraveny v Legislativních pravidlech vlády v čl. 18.