Děkuji za podnětnou reakci. Snažil jsem se dohledat čísla. Bilanci RVHP jsem bohužel nevyhrabal. Nejblíže tomu jsem našel zmínku v "Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945 - 2008)" kde byla vyjádřena stížnost, že jsme z Ruska sice mohli dostat energie, ale že náš export tam převyšoval import a že nebylo jaksi co jiného dovézt než ty energie a pak nějaké tabulky ve kterých bych se musel hrabat. Žádné trvdé sumy o které bych se odvážil opřít. Jestli někdo něco najde. tak sem s tím. :) Z hlediska EU se na to koukám optikou rozpočtu EU a kolik jsme obdrželi, zde jsme jasní příjemci (https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2022/cista-pozice-cr-vuci-eu-dosahla-v-roce-2-46333/ , graf vývoj přijmů a odvodů).
Deficit veřejných financí roste. 3 biliony není dobrá vizitka. Myslím si, že to jde na vrub našim vládám (jak současné, tak minulé a těm předešlým jakbysmet). Zadlužení vůči HDP máme sice stále relativně rozumné, ale trápí mě to, na co jsou ty peníze vynakládány. Pokud by byly peníze investovány pro rozvoj ČR (vzdělání, podpora firem s přidanou hodnotou a nikoliv montoven, zadržování vody v krajině jako prevence sucha) a né pro prožrání (jednorázová dávka od vlády všem namísto cílené pomoci, podpora spotřeby elektřiny, nikoliv izolace). Přijde mi, že pro politiky je pohodlné to všechno svádět na EU nebo na Rusko nebo na imperalistické síly. Někdy za to opravdu může EU či Rusko, či nějaká šikovně lobbující firma/organizace, ale dost často mohly být dopady marginalizovány českou vládou.
K otázce budoucnosti obchodu: Mám jinou, nežli hospodskou definici závislosti. Například onen banán - průmysl a HDP se bez něj vcelku hladce obejde, když v zimě nebudou, asi to bude nepříjemné, ale né tolik jako být bez plynu. A když se s Řeckem neshodneme na nákupu banánu tak je můžeme dovézt od jiného prodejce snadno - nevyžaduje zvláštní druh tankerů. Plyn vnímám jinak - když nebude, tak abstinenční příznaky pocítíme všichni. Drahé energie nám budou vypalovat díru do rodinných rozpočtů. Část naší ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou je závislá na levných vstupech včetně plynu aby byla konkurenceschopná. Změnit dodavatele taktéž není snadné. Proto bych plyn řadil mezi klíčové suroviny a naší orientaci na jediného dodavatele nazýval závislostí. U klíčových surovin je dle mého názoru namístě diverzifikovat. Souhlasíte s tím, že naše obchodní vyjednávací pozice o dodávkách a o ceně plynu s Ruskem by byla o dost silnější když by Rusko vědělo že kdykoliv můžeme přejít na dodávky od saudů či od USA? Neříkám bránit obchodu, říkám myslet na zadní vrátka a nebýt závislý. Přijde mi, že se naše názory nevylučují.