Lepšího partnera než růžové víno k letní party nenajdete. Některá rosé dokážou letní pohodu ještě víc podtrhnout, jiná ji mohou pokazit.
Záleží na tom, co si v obchodě vyberete. Pomoci s výběrem může i test MF DNES, který posuzoval dvacet růžových vín, tuzemských i zahraničních.
Dvě třetiny z těch dvaceti si z testu odneslo medaili - dvanáct bronzových a jednu stříbrnou. V řeči čísel to vypadá na skvělý výsledek. Ve skutečnosti není tak vynikající, jak se zdá.
Většina vín byla pitelná, ale také nevzbudila v degustátorech žádné velké nadšení. Známky, které jim při hodnocení "naslepo" přidělovali, se držely hodně "při zemi", bodové rozdíly mezi těmi nejlepšími a nejhoršími byly dost malé. Podle předsedy poroty menší, než by měly být.
"Ta vína byla ve skutečnosti hodně odlišná," prohlásil po degustaci Fedor Malík, který komisi vedl, ale sám vína nehodnotil. "Mezi tou dvacítkou byly rozhodně tři čtyři produkty, které měly i na zlatou medaili, a dva tři, které bych vyřadil." Leč matematika je neúprosná, proto test dopadl hodně vyrovnaně. S jediným vínem, které se bodově vymykalo průměru.
Francouzská rosé porotu neoslovila
Tím šampionem testu se stalo světle růžové italské Bardolino Chiarreto značky Lamberti z benátské oblasti, z vinic ležících na březích jezera Garda. Nejvíce se blížilo ideálu růžového vína, které by mělo především osvěžit - mělo jahodovou barvu i vůni a jemnou, dostatečně dlouhou ovocnou chuť.
Příliš nepřesvědčila francouzská rosé z Anjou, která byla zastoupena hned čtyřmi vzorky. V lepším světle se ukázal jen polosladký Cabernet d’Anjou - skončil hned za vítězem, spolu s polosuchým Zweigeltrebe z Templářských sklepů v Čejkovicích.
Sladším růžovým se vůbec v testu docela dařilo. „Sám bych si je nezvolil, ale vybral bych je pro přátele, kteří mají rádi nasládlá vína. Jsem rád, že dva vzorky skončily mezi prvními pěti,“ řekl po degustaci Luboš Bárta.
U poroty propadly kalifornský Zinfandel Four Seasons a Zweigeltrebe Pozdní sběr 2003 z českých Chrámců, jedno z nejdražších vín testu. Hodně rozpačitý dojem vzbudil další růžový zweigelt - Passio Christi z dílny významného moravského vinaře Miloše Michlovského. „Chybí mu úsměv,“ zapsal předseda poroty do protokolu.
Co víno, to jiný styl
Hodnotit vína různých odrůd z různých koutů světa, která spojuje v podstatě jen růžová barva, není jednoduché. „V každém víně se projevuje jiný styl. To roztančené veselé víno z Provence bylo úplně jiné než ,pink‘ Zinfandel z Kalifornie a to se zase zcela lišilo od vítězného Bardolina z Itálie,“ míní Fedor Malík.
Co vůbec charakterizuje růžové víno? Odrůdy nejsou tak rozhodující jako u bílých vín, a především jsou odlišné. Je to celá škála modrých odrůd - od černorybízových kořenitých cabernetů přes grenache, cinsault až po tuzemské zweigelty, vavřince, frankovky či andré.
V porovnání s bílými víny mají růžová mnohem větší barevné spektrum. "Jde od světle růžových pink barev až do klaretů, které se už téměř přibližují optice červeného vína. Mezi nimi jsou ještě cihlové, pomerančové, nahnědlé odstíny a pelargoniové odstíny. A víte, kolik barev má muškát," říká degustátor s bohatými zkušenostmi z mezinárodních soutěží. „Buďme tolerantní ke všem odstínům růžové, protože tak má svět růžového vína vypadat.“
Rak, bažant nebo losos
Aby růžové bylo tím, čím má být - letním osvěžujícím pitím - mělo by se podávat vychlazené podobně jako bílé. Teplota by neměla být vyšší než 13 stupňů. Ale může se podávat i chladnější. „Podchlazené na šest sedm stupňů poslouží jako hravý aperitiv,“ říká Fedor Malík.
Polosladké růžáky se hodí ke sladkým dezertům, třeba k malinám se šlehačkou. A suchá růžová? "Mám takový odvážný tip: k vařenému raku," odpovídá profesor Malík na otázku, k jakému jídlu by si sám otevřel růžové víno. "Když neseženete raka, tak zkuste bažanta, dušeného na oravské slanině v alobalu. A když neseženete ani bažanta, tak si ho dejte s lososem."
