Kurva! Teď už jsem v klidu, ale musím napsat vulgarismus, kterej mi asi před půl hodinou zachvátil mozkovnu. Volá mi kolegyně, že se jí z obrazovky ztratila lišta s nápisem START, do telefonu jí radim, kam má zajet myší — nejde to — nedá se nic dělat. ... Jó, to bejvaly věky, kdy jsem si myslela, že budu dělat plakáty, reklamky a to je všechno. Teď votáčím diskety, CD, který si někdo chtěl pustit "i na druhý straně", dávám na pozadí nějaký koťátka u keře, občas se podívám do systému a jsem na sebe začátečnicky hrdá. ...
Takže vylezu z kanclu a cválám po chodbě, na hlavě mám brejle na Bartošku, podlejzám zábradlí .... brejle se smekaj ...... neslyším, že by spadly, ...... zlověstný ticho, ..... ......... — řinčení skla, do kosočtverce! Narovnávám se, za 3 hodiny musím odjet do kepitlsidy, aby mě odbavili za La Manche. Sakra! Do toho kolegyně: "Jééé, já tam něco zmáčkla a vono se to udělalo." Votáčím se na ní s přimhouřenejma nezasklenejma vočima. Chce se mi brečet vzteky. A taky to rozbalim, slza skáče na řasu, ale vítr z mýho trysku ji okamžitě shazuje. ....
Dosazuju do svýho kanclu kolegyni, vybíhám do města, hledám Optiku, bez svý 1 dioptrie mě sice náklaďák na proudovce nerozšmelcuje, ale z nápisů toho moc nevidím, protože řvu vzteky, poskakuje mi hlava a nápisy jsou všude kúl, takže nejdou přečíst. ...
Paní optička je drsná žena, zprcá mě, že mám mít dvoje brejle, že neznám dioptrie. Pak kejvne a dá mi cenu 280,- za vobě skla a prej do 15,30 to bude. Nechávám dýško, běžím zpátky, našlápla jsem si kus štěrku vod asfaltérů, probíhám vrátnicí jak Golem na piku, vyhazuju kolegyni ze židle a ............. fuuuj, snad to stihne :) ... Tak zatím ;)
