Vývozem energie k jejímu dovozu
Problém snižování emisí a nízkého využití energetických úspor a obnovitelných zdrojů netkví v technických omezeních. Jsou tu spíše omezení ekonomická, organizační, legislativní a strategická. Světový trend přitom směřuje k systémovým opatřením, jako je například daň z emisí oxidu dusíku.
Je-li naším národním cílem nezávislé a úsporné státní energetické hospodářství, pak musíme nalézt a nastavit daně a zákony tak, abychom ho dosáhli. Tedy zpracovat kvalitní státní energetickou politiku, která bude platit 20 až 30 let. Na tomto úkolu vláda pracuje. Ministerstvo průmyslu a obchodu však prosazuje variantu, která preferuje využití hnědého uhlí a jaderné energie.
Situace si zasluhuje pozornost již proto, že prakticky monopolní těžební společnosti v kombinaci s prakticky monopolním výrobcem elektřiny vyvážejí naše životní prostředí v podobě emisí a jaderného odpadu. Dokládají to statistiky.
Prostřednictvím obchodních vazeb se vyveze ročně téměř 31,5 procenta vyrobené elektřiny za cenu 0,61 Kč/kWh. Oficiální vývoz ČEZ v roce 2003 byl podle údajů z celní správy 19,2 TWh za více než 390 miliónů Kč. Přitom celkový vývoz za rok 2003 činil 26,3 TWh a celkový dovoz 10,1 TWh. Saldo v neprospěch našeho životního prostředí tedy bylo 16,2 TWh.
Podle České tiskové kanceláře zvýšila loni společnost ČEZ výrobu elektřiny o více než 12 procent na 60,9 TWh. Nadpoloviční podíl na produkci elektřiny (56 procent) stále patří uhelným elektrárnám, jaderné elektrárny měly loni na výrobě podíl 42 procent a teprve zbytek (2 procenta) připadl na vodní elektrárny. ČEZ přitom vyrábí zhruba 70 procent tuzemské spotřeby elektřiny, která činí 54,8 TWh.
Převedeme-li uvedenou úvahu do řeči čísel, tak ČEZ, který je ze dvou třetin vlastněn Fondem národního majetku, vyveze ročně elektřinu za 11,7 miliardy. Vyveze tedy za téměř 12 miliard korun surovinových zásob a životního prostředí ročně, avšak bez ohledu na "většinový podíl daňových poplatníků".
Ač je životní prostředí nás všech, jako daňoví poplatníci, a tudíž i "akcionáři" ČEZ, nebudeme mít z tohoto obchodu žádné finanční výhody. Přitom ČEZ měl vloni čistý zisk ve výši 13,9 miliardy korun. Bylo to díky výhodnému prodeji dvoutřetinového podílu v České přenosové soustavě českému státu, nebo díky vyvezenému životnímu prostředí?
ČEZ plánuje stavbu nových bloků uhelných elektráren. V letech 2010 až 2017 chce do obnovy tepelných elektráren investovat 130 až 140 miliard korun. Podnikatelský záměr počítá s minimálním výkonem 1000 megawattů. Obnova zdrojů bude kombinací výměny zastaralé technologie za moderní a výstavby nových tepelných hnědouhelných elektráren.
Této obchodní politice paradoxně nahrává i nová verze státní energetické politiky prosazovaná Ministerstvem průmyslu a obchodu. Přitom ČEZ se netají svými podnikatelskými záměry, aniž by jednání o státní energické politice byla ve vládě uzavřena a tato uzákoněna.
K čemu jsou nám nové zdroje, když třetinu elektřiny stejně vyvážíme? Kam budeme ukládat náš jaderný odpad, který je v lokálních referendech jednoznačně odmítán? Co bude tedy za těch 20 až 30 let, až vyvezeme všechno uhlí v podobě elektřiny za hranice?
Proč vláda neřeší tato, pro budoucnost strategicky důležitá, rozhodnutí a místo toho Grantová agentura České republiky podporuje výzkum těžby hnědého uhlí hned několika granty? Budeme to přece my, kdo budeme dýchat vzduch znečištěný exhalacemi a přitom energii budeme muset pro změnu draze dovážet. Co budeme tedy vyvážet potom?
Tato situace připomíná indickou historku o rádžovi, který daroval chudému uhlíři santálový les, jehož dřevo je velmi vzácné.
Za rok se přišel podívat, jak uhlíř využil příležitosti zbavit se bídy, uviděl však opět bídnou chatrč a stejně ubohého uhlíře, který fňukal: "Dobře, že jdete Milosti, právě jsem se chtěl za vámi vypravit, abyste mi dal nový les. Dnes ráno jsem ve městě prodal poslední uhlí ze santálových větví."
Rádža mu odvětil: "Hlupáku, ty jsi spálil santálové dřevo na uhlí? Další santálový les nemám, kdybys ale jediný strom prodal výrobcům šperků, voňavkářům nebo do lékáren, mohl z tebe být nadosmrti boháč!"
Autor je ředitelem Střediska pro obnovitelné zdroje
