Vláda Vladimíra Špidly vyvolala v mnoha lidech naději, že končí doba klientelismu a neprůhlednosti, kterou se nejzřetelněji vyznačoval kabinet Miloše Zemana, tedy alespoň jeho část.
Šéf Senátu Petr Pithart dokonce řekl, že když už nic jiného, pak to byla tato vláda, kdo starým praktikám udělal konec, třeba tím, že zrušila nevýhodnou smlouvu na výstavbu dálnice D 47.
Bylo to trochu předčasné hodnocení. Ačkoliv premiér Špidla vyzdvihuje čestné záměry kabinetu, kudy chodí, děje se spousta podivných věcí, které naznačují, že staré zvyky zapomenuty nebyly.
Prvním z větších varování byla premiérova netečnost k přesunu zhrouceného ministra Jaroslava Tvrdíka do čela státních Českých aerolinií.
|
| |
Hraje se o důvěru ve Špidlovu vládu jako potenciálního zakladatele nové politické éry |
|
|
| |
Vladimír Špidla, zastánce čistoty a transparence, nemrkl ani okem.
Podobně přehlíživě se premiér staví i k ruchu kolem privatizace hnědouhelných dolů, kvůli níž se dnes schází Poslanecká sněmovna.
Odboráři hrozí stávkou, z tendru byly vyloučeny i zkušené firmy z oboru, na veřejnost se dostává jedna pochybnost za druhou, včetně údajné šifry předsedy slovenské vlády, který svého kolegu varuje před praktikami finační skupiny Penta, jednoho z účastníků tendru.
A premiér? Mlčí, zřejmě proto, že svým úředníkům důvěřuje, jenže to jaksi zapomněl veřejnosti sdělit.
Privatizace hnědouhelných společností byla zvláštní už samotným nastavením podmínek, které předem diskvalifikovaly skutečné těžařská esa. Nikoho takového nechtělo ministerstvo průmyslu a obchodu do Česka pustit.
Minimálně v této chvíli se začalo spekulovat o tom, že privatizace je v jednom případě nastavena pro firmu Appian Group, která má dostat Severočeské doly.
Bylo by to logické. Mostecká uhelná, kterou Appian ovládá, by získala další revír, a sociální demokraté by za nízkou cenu získali vděk jednoho z největších zaměstnavatelů v sociálně citlivém regionu.
Situace se ale mezi tím vyvíjí trochu jinak. Jde také o peníze, hotové peníze, které vláda potřebuje. A tak se cena šplhá nahoru, podle některých informací z nejmenovaných zdrojů blízkých jednání se z původní necelé miliardy dostala na více než tři. Appian se údajně dostává do problémů, protože cash je to, co mu chybí.
A na scéně je silný konkurent, slovenská Penta, která je schopna licitovat i mnohem výš a v případě prohry hrozí skandálem, neboť privatizaci nemůže získat někdo, kdo bude kupovat jen horko těžko a ke všemu na dluh.
To vše se podle neoficiálních zdrojů děje v zákulisí, na hlavní scéně se hraje jiný příběh. Hraje se o důvěru ve Špidlovu vládu jako potenciálního zakladatele nové politické éry.
Otázka tedy zní: zrušit tendr a začít z čistým stolem a podle spravedlivějších pravidel? Nebo pokračovat a dovést trochu nešťastně započatou hru až do konce?
Těžká volba, protože v obou variantách zůstává riziko podezření z nekalosti, minulé či přitomné.
Jen jedna cesta se ale shoduje s definicí nového otevřeného stylu. Každý jistě pochopí, o které možnosti je řeč.
